O hudbě

někde v náručí nejposlednějšího chapadla blogosféry
na mě mhouří lumeny červený a žlutý diody
studenej kouř vodárny
zpomaluje vteřiny
a do uší se mi valí tóny
hektolitry tónů a řev
a pak ta vteřina a půl ticha
jako v NO AVAIL
tolik energie
všechno mrtvý a dávno zapomenutý
ve mně ožívá
po zádech mi přejede
mráz jako z Čukotky
a z Kamčatky
a z Aljašky
hodina mezi psem a vlkem
jak by řekli kamarádi
mráz jako ve sněhu po pás
co už roztál
ale znova napadne
a zaplane
plný slunce energie
díky za ČERNOU SLZU
díky za každou ovesnou vločku
DÍKY ZA KAŽDOU DOBŘE MÍŘENOU NOTU