Jsou biochovy nadějí pro lepší život zvířat?


Že jsou životní podmínky hospodářských zvířat v konvenčních velkokapacitních chovech opomíjené a zdaleka nevyhovují jejich přirozeným potřebám, asi není pro čtenáře OS novin žádná nová informace a je zbytečné se o ní rozvádět – informací na toto téma si lze na internetu velmi snadno vyhledat víc, než může průměrně eticky smýšlející jedinec s alespoň trochu kladným vztahem ke zvířatům unést.

Jedním ze způsobů, jakým je možné hospodářským zvířatům pomoci, či lépe jak je možné se osobně na jejich věznění a zneužívání co nejméně podílet, je nakupovat biopotraviny. V ekologickém zemědělství jsou totiž životní podmínky zvířat nesrovnatelně lepší, než ve velkochovech. Hospodářská zvířata na ekofarmě totiž mají k dispozici dostatek prostoru, volný venkovní výběh, kvalitní a zvířatům přirozené krmivo, mohou se těšit z dostatečné péče o ně a zároveň nemusí podstupovat bolestivé zákroky, jako je uštipování špiček zobáků nosnicím nebo kastrace a amputace ocásků prasatům.

V biochovech není možné najít vypelichané slepice namačkané v klecích, ani přešlechtěné brojlery, kteří nabývají na váze tak rychle, že se kvůli souvisejícím zdravotním problémům mnoho z nich ani nedožije porážky, ba dokonce ani prasnice ve stísněném porodním boxu bez podestýlky, v němž se nelze ani otočit. Zvířata v biochovech žijí v mnohem přirozenějších a lepších podmínkách, než ve velkochovech.

Než ovšem spotřebitel zajásá a rozhodne se veškeré živočišné potraviny nakupovat v bio kvalitě, je třeba si uvědomit dvě velmi nepopulární skutečnosti. Stravovací návyky většiny lidí zahrnují tak velké množství živočišných potravin, že by asi těžko bylo možné tak objemnou produkci zajistit na biofarmách, a ostatně ani peněženka člověka s běžným platem by velké nákupy těchto biopotravin dlouho neunesla. Je to logické, neboť slušná péče o zvířata vyžaduje určité množství práce, která je drahá, takže ani živočišné potraviny z bioprodukce nemohou být tak podezřele levné, jako ty, které nám nabízejí supermarketové řetězce v akčních letácích. Nezbude tedy, než se ve spotřebě „potravin ze zvířat“ trochu uskromnit a zčásti je nahradit rostlinnou stravou.

Druhá nepříjemná okolnost je tak nepopulární, že o ní raději mlčí i samotní biochovatelé. Jako příklad poslouží celkem pěkná knížka pro děti nazvaná S Biáčkem na ekostatku aneb jak se rodí BIO, která je volně dostupná na internetu na www.biacek.cz. Tato knížka s pomocí opravdu pěkných a roztomilých ilustrací popisuje život oslíčka Biáčka na ekofarmě. Děti se v ní například dozví, jak biosedlák s rodinou produkuje biochleba, biosýr, biomarmeládu, biovejce, biočaj a biozeleninu. Biomaso coby populární artikl českých biozemědělců se ovšem do publikace nedostalo. A nelze se tomu ani moc divit. Názorné ilustrace dne, kdy roztomilým zvířátkům zamrzne úsměv na rtech, neboť kamarádi oslíčka Biáčka jdou pod nůž, by totiž asi moc příznivců biozemědělství z řad těch nejmenších strávníků nezískaly.

Odpověď na otázku položenou v názvu tohoto článku zní rozhodně „ano“, neboť zvířata v biochovech opravdu mají výrazně lepší život, než ve velkochovech. Mezitím ovšem vyplynula ještě jedna otázka, zda opravdu všichni biozemědělci mají rádi zvířata, když jsou schopni je zabíjet. Na tu by už ale asi měli odpovědět oni…

(článek vyšel dne 26. května 2009 v OS Novinách)

,

  1. Zatím žádné komentáře.
(nebude zveřejněn)