Díl 8.: Pravidla moštárny

Místo tajného východu Ričrd nahmátl páku s růžovou ostnatou rukojetí a zatáhl.
Z podlahy se vzedmula plošina, na níž stál minibar a tři osoby. Kikimorinka
hodila zářivý úsměv na modrovousatého muže a ten se záhy rozplynul v obláček
prášku do pečiva. „Jmenuji se Ričrd,“ prohlásil sultán Soliman, který stál
uprostřed plošiny, jež vypadala jako rituální porodní síň kmene Blbobřichů.
Sotva však neklidný hroznýš Kill Bill spatřil ucaprtaného policajta – ten měl
na hlavě přilbici SS a stál po Solimanově pravici – neudržel se na uzdě a hbitě
zahajloval levým křídlem, přičemž zařval: „Ich bin Prase!“ Vtom prase Klaus
dostal takový záchvat smíchu, že se válel po zádech v krupičné kaši a vrtěl
ocasem, jako když jeden kocourem řeže skříně. „Vítejte v zemi Muhehe,“ pronesl
obřadně sultán Soliman poté, co si na znamení úcty sama k sobě olízl pravé ucho
třešňovou šoustandou [1]. „Kde najdeme všemocné runy?“ optal se zvídavý cvikýř Klaus. Šedovlasý policista s malým otiskem razítka lebky na nose se jen tak na
půl huby usmál a mlsně pronesl: „Es kommt der Tag.“
„Ich bin Prase,“ zařval opět Kill Bill, který už byl tak zkouřený, že se pokusil
zahajlovat nosní mandlí, což se mu nepovedlo. Sultán a policajt (který, jak jsme
později zjistili, se jmenoval Ričrd) vyndali z minibaru televizi, kterou před
námi zapnuli a bez dalšího zajeli s plošinou zpátky tam, odkud vyjeli. Tři dny
a pět nocí jsme nepřetržitě sledovali místní televizní seriály, abychom následně
vypracovali analýzu, jejíž závěry přečetla Kukačka svým atmosférickým hlasem
z kamenné destičky:

Nepsaná pravidla chování v zemi Muhehe:
1) Na všechno odpovídat větou „Jak to myslíte?“
2) Obyčejné věci sdělovat strašně drsným tónem.
3) Každý se jmenuje Ričrd.

Když Kukačka dočetla, všichni jsme potichu v papučích vyšli z Nudistických
potřeb na ulici a měli pocit, jako bychom o něco vyrostli.

[1] pozn. autora: jedná se o standardní zemědělský produkt Svobodného státu Muhehe