Uganda: nejčastěji kladené otázky

Vzhledem k množícím a opakujícím se dotazům jsem se pokusil sepsat odpovědi na nejčastěji kladené otázky týkající se východoafrické Ugandy a zejména cestování v této zemi.

Jak se preventivně bránit před nemocemi?
Základem jsou očkování proti nemocem, jejichž doporučený seznam i nitrožilní aplikaci vám poskytne místní hygienická stanice. Podle mého názoru se vyplatí do těch základních investovat, neboť většinou působí mnoho let a máte tak vystaráno i na další cesty. Myslím také, že se hodí žloutenka A+B.

A co malárie?
Spíš nedoporučuji brát preventivně antimalarika, neboť myslím, že je to zbytečné a má to víc negativ, než přínosů. V zemi, jako je Uganda, je při dodržování preventivních opatření (dlouhé rukávy a nohavice po setmění, repelent s DEET, konzumace B-komplexu atd.) pravděpodobnost onemocnění únosná a když se včas nasadí léčba, nemusí být vždy průběh nemoci dlouhý a nezvladatelný.

Preventivním braním antimalarik si naopak člověk opotřebovává cenná játra, která lze takto využít i k mnohem zábavnějším účelům. Navíc to nezaručuje, že malárii nedostanete, a pokud ano, nejenže vám antimalarická profylaxe utlumí příznaky a průběh nemoci je pak o to horší, ale na léčení musíte použít jiná antimalarika, než jaká jste brali preventivně. Podle mě je tedy nejlepší používat preventivní „soft“ opatření zmíněná výše a mít antimalarika pro jistotu s sebou, a to raději dražší Malarone, než u mnoha jedinců nepříjemně psychotropní Lariam.

Pokud pojedete do odlehlejších oblastí, údajně lze v Kampale koupit jakýsi self-test malaria kit, podle kterého si z kapky krve můžete sami bez doktora zjistit, zda ty příznaky, co máte, jsou od malárie nebo ne. To může být dost užitečné a rozhodně bych to doporučoval.

Výše uvedené je ovšem jen osobní názor člověka, který malárii zatím neprodělal, takže neví, o čem hovoří :-)

Na co si dát v Ugandě pozor? Jaká jsou největší nebezpečí?
Podle mě je Uganda v zásadě docela bezpečná země a řekl bych, že se tam třeba ani nějak moc nekrade. Pochopitelně občasné excesy se vyskytují, asi jako všude.
Největší nebezpečí v Ugandě jsou zcela bezesporu řidiči náklaďáků a velkých autobusů na dobrých vyasfaltovaných silnicích (kterých není zas tak moc), protože můžou jet rychle a kašlou na všechno. Pokud jedete na kole, nejlepší je před nimi prostě sjet ze silnice. Většinou si řidič zatroubí, takže není zas až takové nebezpečí, že vás kamion sejme dřív, než si ho všimnete. Pokud cestujete veřejnou dopravou, asi je bezpečnější volit matatu, které díky své neuvěřitelné přetíženosti lidmi i nákladem prostě nemohou jet tak rychle, jako velké výkonné autobusy. Při cestě na dlouhé vzdálenosti to ovšem může vyjít na dost času a úsilí, takže je třeba zvažovat konkrétní případ.
Pokud se chystáte ochutnat místní alkoholickou specialitu waragi, doporučuji opatrnost, co se týče objemu konzumace. Zdá se mi až biologicky nemožné, že je možné mít tak brutálně odpornou kocovinu už po jednom plastikovém sáčku tohoto levného humusu :-)

Hygienických problémů bych se příliš neobával, zejména co se týče rostlinné stravy. Místní jídelny jsou levné, nabízejí ohromné porce a jejich návštěva je součástí poznávání tamní živé kultury :-) Každodenní lžíce tvrdého alkoholu je osvědčenou a příjemnou prevencí potíží zažívacího traktu.

Na zásadní nebezpečí, které skýtá návštěva nejen Ugandy, ale i mnoha dalších nedalekých zemí, se zpravidla nikde v průvodcích neupozorňuje, a proto bych jej zde rád zdůraznil: velmi pravděpodobně se vám stane, že se do Afriky strašně zamilujete a už se tam budete chtít pořád vracet.

Co si vzít s sebou?
Kromě různých potřebných léků včetně výše zmíněných rezervních antimalarik je pro klid duše dobré mít vlastní injekční stříkačky a sterilní jehly, aby vám v případě potřeby injektáže někde omylem nepíchli HIV, žloutenku či něco dalšího. Hodí se i širokospektrální antibiotika, která vám do zásoby bez problémů napíše váš obvoďák.
Pro klidnou mysl je také dobré mít něco na čištění vody, protože pokud se budete pohybovat v odlehlých končinách, nemusí být pitná voda v lahvích vždy úplně po ruce.  Obvyklým a cenově přijatelným řešením je chlorový prášek Aquasteril, existují ale i různé sofistikované (a mnohdy náležitě drahé) filtry. Rozvojoví experti údajně vyvinuli nějaký přístroj na čištění vody na základě chemické reakce vyvolané jen slunečním svitem, ale podrobné informace o něm nemám zrovna po ruce a myslím, že je použitelný spíš ve větším provedení jako stacionární úpravna vody, než na cestování.

Jací jsou obyvatelé Ugandy?
Během prvního dne po návratu do Evropy utrpíte nepříjemný šok, jací jsme oproti Afričanům ve většině případů nudní, zatrpklí, uzavření, věčně nasraní nebo alespoň remcající studení čumáci.

Pokud budete mít v Ugandě pozitivní, veselý a otevřený přístup k místním lidem, náležitě to ocení, získáte spoustu přátel a vůbec celá vaše cesta bude společensky vzato báječná.

Je dobré mít na vědomí místní specifika, jako je náboženství (snad všichni jsou v nějakých církvích a není snadné vysvětlit, pokud nejste u žádného náboženství, i když ne že by vás kvůli tomu neměli rádi), nebo homofobie. Tento primitivní předsudek je v Ugandě dost rozšířený a homosexualita je zde i trestným činem a údajně za ni skutečně někteří lidé sedí ve vězení. Nedávno byl v Ugandě zabit jeden aktivista za práva gayů poté, co v jednom bulvárním plátku vyšel seznam gayů s jejich fotkami a osobními údaji a „visačkou“ s těžko uvěřitelným nápisem „hang them“.

Velmi silně apeluji na nutnost vyhnout se různým trapným turistickým klišé a snažit se v maximální možné míře nepodporovat nárůst zobecňujících představ Uganďanů o běloších coby lidech, kteří mají na cokoliv peníze, neradi se baví s jinými lidmi, chodí s nosem nahoru, štítí se jezdit veřejnou dopravou a jíst místní jídla, bez organizátora svého zájezdu by do domorodé vesnice nevstrčili nos a příležitostně obdarovávají žadatele penězi či nevhodnými dárky způsobem, který jen podtrhuje pocit vlastní nadřazenosti a podvazuje šanci na rovnocenné postavení Uganďanů a vědomí vlastní schopnosti vytvářet příležitosti pro svůj rozvoj.

Naopak příležitostné rozdávání banánů či pitné vody na požádání nikoho myslím neurazí ani sociokulturně nezkorumpuje :-)

Je lepší navštívit Tanzánii, nebo Ugandu?
Pochopitelně je nejlepší navštívit obě země a případně i některé další sousední :-) Pokud to ovšem časové nebo finanční podmínky nedovolují, pak záleží, co chcete vidět a zažít.

V Tanzánii se kvůli mnohem masověji provozovanému turismu nelze v některých exponovaných lokalitách vyhnout lidem, kteří se někdy vtipnou, někdy méně vtipnou formou snaží od Evropanů získat finanční příspěvky, či případně vnímají „bělochy“ trochu zkresleně a zploštěle na základě dojmů vytvořených typickými účastníky exotických zájezdů (bystrému čtenáři je profil velké části těchto lidí zřejmý). Na druhou stranu je zde moře, báječný Zanzibar a další ostrovy. Viktoriino jezero a Ssese Islands se jim úplně nemůžou vyrovnat.

V Ugandě se zištně pragmatický přístup k cestovateli objevuje spíše sporadicky a lze tedy spíše očekávat navázání autentického kontaktu s místními. Velkou výhodou je také to, že i přes přítomnost mnoha kmenů se spoustou svých jazyků velmi mnoho lidí mluví anglicky a významné noviny vycházejí také v angličtině.
V neposlední řadě vás návštěvy národních parků v Ugandě vyjdou o poznání levněji, i když ceny se v průběhu času zvyšují a postupně dohánějí ty keňské a tanzanské.

Případné další dotazy či polemiku prosím směřujte na e-mail martin@hytha.eu.

Můžete si také přečíst cestopis Uganda na kole 2010 nebo se podívat na fotky z Ugandy.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *