Tři dny kolem výročí Listopadu

V úterý jsme si připomněli výročí 20 let sametové revoluce. Osobně jsem se veřejných oslav neúčastnil. Ostatně, v listopadu 1989 mi bylo pouhých 6 let. Ovšem pamatuji si, jak jsme s matkou u rádia poslouchali projevy Václava Havla, mluvili jsme o tom, co se děje a vzduchem se nesla atmosféra naděje, atmosféra toho, že teď už má být všechno lepší. Z předlistopadové doby si pamatuji především fronty na banány a špicla ze sousedství, kterému se říkalo „Kostroun“.

Ve středu jsem si přečetl zprávu o tom, jak magistrát v Praze nechal vyklidit petiční stánek sdružení Arnika, kde se sbíraly podpisy na ochranu zeleně. Zpráva taky zmiňovala, jak pražští zastupitelé nedávno zakázali občanům promluvit na jednání zastupitelstva. Smutné, 20 let po Listopadu.

Ve čtvrtek jsem dostal doporučený dopis. Byl jsem předvolán jako svědek v kauze, kdy několik policistů zřejmě na objednávku špiclovalo mou osobu. Špiclovali mě proto, že jsem aktivní v občanském sdružení Děti Země a mám tu drzost se vyjadřovat k veřejným věcem. A nahlas říkat, že mi některé věci vadí. Smutné, 20 let po Listopadu.

Fronty na banány zmizely, špiclové zůstali…

(článek vyšel ve zkrácené podobě v MF Dnes dne 21.11.2009)