Sestřičko

V skleněným slunci
po probdělý noci

zůstal ve mně pocit,
co mají jen vlci.

Pro tělo děravý
od krásný bolesti,

pro bitvy kovový,
kulturní neřesti,

pro mrtě zábavy
i praskající kosti,

chci věřit věštění,
že něco přetrvá,

člověk přes běsnění
navždy se neschová,

kéž se nic nezmění!
Buď pořád taková!

Jen chvíle souznění,
zkurveně krátká…

Sestřičko punková –
zavírej vrátka!

(Olomouc a okolí, začátek září 2011)