Modrý kajmánek
Z bažiny od pralesa je slyšet hrozný řev,
turisté se bojí stejně jako opice.
Myslí si, že v hloubi houští křičí hlady lev,
to se ale, blbečkové, mýlí velice.
Z náměstí se ozývá prudké ječení děv,
starosta se zamyká v prostorách radnice.
V náhlém strachu nastalém ustal junáků zpěv,
není ovšem žádný pádný důvod k panice.
Kajmánkovi modrému koluje v žilách krev,
není nebezpečný jako had či hadice,
není vůbec konfliktní, nezchvacuje ho hněv,
přiběhnul se jen podívat na Hartmanice.
Flojd druhého povzbuzuje: stref se do něj, stref!
Bohudík se zasekla jaderná hlavice
uschovaná v širé haldě obilovin plev,
měla poslat kajmánka do místní márnice.
Kajmánek se uschovává za hromadu dřev,
prohledává otevřené zásob krabice,
vychází a nebojí se perforace střev,
našel totiž výzbroj od Lidové milice.