Na Kavkaz po zemi: praktický návod


Rozsáhle aktualizováno 5. 10. 2019.

    • Obsah:

Úvod

V tomto článku naleznete praktický návod na cestu z Česka na Kavkaz po zemi, a to vlakem do Turecka a následně autobusem do Gruzie. Proč by někdo tak bláznivý a na první pohled nevýhodný podnik měl chtít podnikat, se můžete dočíst v článku Cestování bez létání. Popsaná varianta cesty se jeví jako nejlepší kompromis mezi pohodlím, cenou, emisemi skleníkových plynů, časem stráveným na cestě a jeho využitelnosti pro práci na počítači, četbu či jiné poklidné individuální činnosti. Nejpříjemnější je cesta na jaře či na podzim, nejméně příjemná v zimě (i když případné zasněžené výhledy cestou zpět Bulharskem rozhodně stojí za to). Existuje samozřejmě i řada více či méně realistických alternativ, jejichž seznam je uveden na konci článku.

Cesta jedním směrem dle předloženého itineráře trvá 3 noci (či necelé 4 dny, nebo chcete-li 72 hodin z Brna do Sarpi/Batumi nebo naopak) a vyjde na cca 3.500-4.000 Kč. Okolnosti níže popsané cesty se mohou měnit, proto návod je k využití bez záruk. Pokud cestu (či její podstatnou část) podniknete, uvítám, když se podělíte o zkušenosti, ať už e-mailem, nebo do diskuze pod článkem.

Den 1. ČR – Rumunsko

Na budapešťských nádražích lze narazit na lecjaké podivnosti.

Na budapešťských nádražích lze narazit na lecjaké podivnosti.

Rychlíkem Metropolitan vyrazíte ráno v 5:50 z Prahy či v 8:24 z Brna (toho času dolního nádraží), ve 12:20 jste v Budapešti. Jízdenku lze koupit předem v e-shopu Českých drah, čím dříve, tím levněji (z Brna s IN25 od 319 Kč), a je potřeba ji vytisknout. Vlak je velmi pohodlný, má zásuvky a na území ČR a SR funkční wi-fi. Dalo by se jet i spojem o 2 hodiny později, ale času na přestup by pak bylo nebezpečně málo.

V Budapešti přistanete buď na krásném nádraží Keleti vyznačujícím se všudypřítomným průvanem (skoro tajná čekárna s názvem „Váróterem“ je za 9. nástupištěm, za policejní stanicí), nebo Nyugati, kde lze v teple a klidu čekárny u úschovny zavazadel čerpat free wi-fi maďarských železnic. Jízdenka na další etapu Budapešť-Temešvár (Timisoara) se nejlépe kupuje v trochu krkolomném, ale nakonec funkčním e-shopu maďarských železnic MÁV-START, přičemž cenový rozdíl mezi jízdenkami zakoupenými s předstihem a na poslední chvíli je markantní. Jízdenku si vyzvednete pomocí kódu zaslaného na e-mail ve výdejním automatu, a pokud jedete stejným způsobem i zpátky, rozhodně si vyzvedněte rovnou i zpáteční.

Může se stát, že přijedete na nádraží Keleti a musíte se přesunout na Nyugati, nebo naopak. Mezi nádražími přejedete metrem, jízdenku za 350 forintů si koupíte v automatu, lze platit kartou.

a) Z Nyugati na Keleti: modrou linkou metra č. 3 ve směru Kobanya-Kispest, na Deák Ferenc Tér přestoupíte na červenou linku metra č. 2 ve směru Örs vezér tere a vystoupíte na Keleti Palyaudvar.

b) Z Keleti na Nyugati: červenou linkou metra č. 2 ve směru Déli Palyaudvar, na Deák Ferenc Tér přestoupíte na modrou linku metra č. 3 ve směru Újpest-Központ a vystoupíte na Nyugati Palyaudvar.

Je to jednodušší, než to vypadá.

K vlaku do Temešváru s odjezdem v 15:10 vyjděte včas a jděte až k předním vagonům, přímým do Temešváru, ať vás neodpojí někde v kukuřičném poli. Vlak je pohodlný, pod stolem je zásuvka a občas je v něm dokonce i wi-fi. Při přejezdu do Rumunska si přidejte na hodinkách hodinu času a připravte si pas – Rumunsko žel stále ještě není v Schengenu, a tak musíte projít hraniční kontrolou – byť rychlou a bezproblémovou.

V Temešváru (Timisoara Nord) vás ve 21:35 přivítá potemnělé, nehezké, ale funkční nádraží s wi-fi rumunských železnic. Nejzábavnější atrakcí tohoto nádraží je automat, který vám do vlastní lahve nadělí za 50 bani (půl leu; <3 Kč) dva litry sifonu.

Ve 22:27 odjíždí pohodlný spací vlak do Bukurešti. Jízdenku na něj si kupte předem výhodně v e-shopu rumunských drah CFR Călători (a vytištěnou vezměte s sebou). Asi nemá cenu investovat do lepšího než šestilehátkového kupé, noc beztak prospíte. Je tam tma, klid, bezpečno, cestující jsou ukáznění, skvělé spaní. Po kontrole jízdenek si od průvodčího vezměte povlečení. Na horním lehátku máte nejméně místa, ale nejvíc soukromí.

Den 2. Rumunsko – Bulharsko

Lokomotiva je trochu rezavá, ale spací vagóny na trase Temešvár-Bukurešť jsou pohodlné a ve slušném stavu.

Lokomotiva je trochu rezavá, ale spací vagóny na trase Temešvár-Bukurešť jsou pohodlné a ve slušném stavu.

Ráno se dorůžova vyspaní probudíte v 8:25 v Bukurešti. Tady máte 4 hodiny času, takže se můžete dojít i někam podívat. Pokud nechcete, můžete bivakovat v prostorné čekárně se zásuvkami a free wi-fi. Nejdřív si ale v pokladně (off-line, tj. u okýnka) kupte jízdenku do Istanbulu – lze platit kartou. Pozor, budou se vám snažit vnutit různé místenky, ty jsou ale zcela zbytečné – vlaky jsou dále nepřeplněné a průvodčí nikdy žádnou místenku vidět nechtěli. Vehementně tedy tvrďte „no reservations“, maximálně akceptujte místenku ve vlaku do Ruse, kde je dle jízdního řádu povinná. Na nádraží je taky malý supermarket nabízející mj. hummus a někdy i veganské pomazánky, veganské párky a další vymoženosti. Lze v něm platit kartou, takže nemusíte shánět místní měnu.

Teoreticky byste si na tomto místě mohli cestu zkrátit přestupem již ve Videle místo v Bukurešti, ale co byste tam dělali? Navíc dost pochybuji, že by vám tam prodali jízdenku do Istanbulu.

Nyní následuje série 4 navazujících vlaků, pokud byste ale cestovali v letním období (které ale v r. 2019 trvalo až do 7. října), můžete jet přímým lůžkovým vlakem z Bukurešti až do Istanbulu. Tento vlak tureckého původu má pěkná, nová a příjemná kupé pro 4 osoby (jiné varianty nejsou, neboť jezdívá jen 1 vagon), v každém kupé je nade dveřmi u ovládacích prvků pod pokličkou zásuvka. Odjezd a příjezd je ve stejný čas, jako uvedené navazující vlaky – na místech, kde se v zimním období přestupuje, můžete jít na procházku, zatímco váš vagon budou přepojovat.

Ve 12:45 odjíždí vlak do Ruse – tedy, vypadá spíš jako tramvaj, ale je celkem pohodlný. Nemá sice zásuvku ani wi-fi, ale zase vám tato etapa nabídne opravdový skvost v podobě přejezdu skoro dvouapůlkilometrového mostu přes Dunaj na rumunsko-bulharské hranici. Před vystoupením z vlaku v 15:35 musíte ukazovat pasy, ani Bulharsko to zatím do Schengenu nedopracovalo.

Nádraží v Ruse. Hezká budova, ale to je všechno.

Nádraží v Ruse. Hezká budova, ale to je všechno.

V Ruse si na bezplatném WC naberte pitnou vodu, na elektřinu se připojte do shořelé, ale funkční prodlužovačky v boční chodbě mezi dvěma automaty a v 16:30 nastupte do „rychlíku“, který míří do Gorne Orjahovice. Legrační prehistorické vagóny prošly pokusem o modernizaci, pročež některá kupé mají zásuvku – zejména ta, co mají na skle nalepené palmy a motýly (no kidding). V 18:28 nezapomeňte vystoupit, vlak pokračuje dále do Sofie.

Gorna Orjahovica vás přivítá zábavným nádražím, kde je osvětlená ta část haly, která není přístupná cestujícím, a naopak. Na boku sloupů prosklené stěny nádražní budovy jsou téměř neviditelně funkční zásuvky a WC s pitnou vodou je přístupné zdarma, zato znamenitě páchne a visí tam výhrůžné cedule varující před krádežemi (jako kdyby bylo co). Na návsi (plácku před nádražím) někdy probíhá diskotéka formou z auta pouštěného rádia.

Ve 20:00 odjíždí další identický „rychlíkdo Dimitrovgradu, kde byste měli být ve 23:55.

Den 3. Bulharsko – Turecko

Potěmkinovské nádraží v Dimitrovgradu bude při vašem příjezdu už zamčené (takže se s nikým neporadíte, byť i to by vám bylo zřejmě houby platné) a vlak do Istanbulu má odjíždět již v 0:16, tj. máte pouhých 21 minut na přestup. To při míře pedantismu bulharských drah opravdu není mnoho. Rychlík do Istanbulu ale na vlak z Gornej Orjahovice čeká, takže se nebojte.

V opravdu pěkném a pohodlném spacím rychlíku do Istanbulu budete muset nejspíš doplatit 10 EUR za lehátko – je nejlepší mít bankovku za tímto účelem nachystanou. Vždy ale chtějte hned doklad o zaplacení výměnou za bankovku z ruky do ruky – taky se může stát, že tím požadavek na platbu odpadne. A nebo vás průvodčí vyhodí z vagónu, v tom případě je lepší jít do dražšího za 15 EUR, ale s jízdenkou to alespoň nebude úplatek/zlodějina průvodčího. Noc je krátká, lehátko velmi pohodlné a v kupé budete nejspíš sami. Průvodčí vás vybaví povlečením, polštářem, vodou, džusem a krekry a bude vás mile budit vždy, když se bude dít něco důležitého. A to bude každou chvíli.

Kolem půl druhé v noci probíhá přechod bulharsko-tureckých hranic. Bulhaři vás sice vzbudí, ale vyřeší vše ve vlaku, takže jen zase zavřete oči. Na turecké straně ale musíte vystoupit z vlaku, dojít k zamřížovanému okénku a tam vystát frontu. Kromě toho si musíte vzít s sebou všechna zavazadla a vložit je do rentgenu. Výhoda je zapamatovat si váš vagón a kupé, na což rozespalý člověk v noci může snadno zapomenout. Další výhoda je vyjít z vlaku svižně a zamířit k místnosti s nápisem „PASPORT“ – čím dřív dostanete razítko, tím dřív si zase můžete jít lehnout. Nicméně, pohraničníci ještě zase přijdou za vámi do vlaku si to razítko zkontrolovat.

V r. 2018 prováděli turečtí pohraničníci namátkovou buzeraci cestujících s evropskými pasy. Dle nejaktuálnějších informací toto již neprobíhá. Nicméně, pokud se vám to stane, budete vyzváni na krátký výslech do vedlejší místnosti. Tam po vás budou chtít vidět jízdenku na další cestu, vyhrozí vám, že vás nepustí do Turecka, budou se vám dívat do telefonu, opíší si vaše telefonní číslo a budou klást otázky na věci, do kterých tureckým celníkům rozhodně nic není (např. podrobné vyptávání se, co budete dělat v Gruzii), nebo vám budou říkat totální nesmysly (např. abyste nejezdili bojovat za ISIS – jako kdybyste to v takovém případě kvůli jejich dobře míněné radě vzdali). Praktickým řešením je mít po ruce starý nesmartový telefon s nějakou SIM kartou zdarma, pár uloženými kontakty a pár SMS, který ukážete (a smart si necháte v batohu). Také se vyplatí odpovídat klidně a překvapeně a nehádat se s dotyčnými, i když vás budou iritovat.

Ráno mohou nastat dvě varianty. Buď do vašeho kupé naběhnou veksláci a z tajných otvorů (v kupé), o nichž jste neměli tušení, začnou vybalovat propašovaný chlast, sluneční brýle nebo jakýkoliv jiný kontraband, nebo vás kultivovaně vzbudí průvodčí. Ať tak či onak, vystoupíte v Halkali, což je poměrně hnusné předměstí vzdálené asi 30 kilometrů od Istanbulu. Odsud se do centra Istanbulu na nádraží Sirkeci dostanete městskou železnicí Marmaray. Na to potřebujete šalinkartu s názvem Istanbul Card za 6 tureckých lir a kredit na ní 11 lir na jednu jízdu. Obojí lze koupit v automatu za turecké liry. V Halkali ovšem není ani směnárna, ani bankomat, velmi proto doporučuji sehnat si turecké liry předem. Dále varuji, že automat nevrací drobné a někdy nebere mince, ale jen bankovky. Cesta trvá odhadem 45 minut a vlak jede každých cca 15 minut. Mimochodem – zjistěte si, jestli se zase o hodinu neposunul čas.

Pokud máte čas, ideální je udělat si v Istanbulu den (dva, týden…) volna, ubytovat se a kochat se pamětihodnostmi. Pokud ne, nasedněte u Sirkeci na stejnojmenné zastávce na tramvaj (jízdenky za 5 tureckých lir se prodávají v automatu pod přístřeškem cestou od nádraží k zastávce) a jeďte bez přestupu na zastávku Yusufpasa. Po výstupu z tramvaje přejděte ulici směrem doleva a vydejte se proti směru, z kterého jste přijeli. Po pravé straně minete obchod „Sok“, kde se dají nakoupit levné potraviny, a půjdete až za cihlové schody, než narazíte na první uličku Sorguccu Sokak (pozor, najděte uličku, nikoliv jen mezeru mezi domy). Po ní stále rovně a dojdete na jinak těžko dohledatelné autobusové nádraží Aksarayemniyet s odjezdy autobusů na Kavkaz [mapa].

Z Instanbulu do Gruzie jede několik autobusových společností. Rozdíly mezi nimi jsou propastné.

Z Instanbulu do Gruzie jede několik autobusových společností. Rozdíly mezi nimi jsou propastné.

Po zkušenostech vřele doporučuji koupit si jízdenku u společnosti Metro (pokud nemáte liry, ochotně vás doprovodí ke směnárníkovi v rámci autobusáku, který má normální kurz). Jízdenky na autobus Metro se dají koupit i v e-shopu, ovšem pozor, vyskytly se případy, kdy nepřišla jízdenka elektronicky a ani na místě ji neměli v systému (někdy ovšem nepřijde elektronicky, ale na místě o ní vědí a vydají ji). Zároveň nelze garantovat, že pokud přijdete na Aksarayemniyet ráno, budou na 12:00 volná místa. Zatím nevím, jak tuto věc spolehlivě řešit, pokud máte tip, napište mi, prosím.

Ačkoliv je Metro některými znalci považované za nesympatickou korporaci, výhody jsou ve srovnání s jinými autobusovými dopravci nedocenitelné: pojedete celkem pohodlným autobusem, nebudete mít v cíli šesti- či vícehodinové zpoždění, stevardka vám neustále bude nosit vodu a čaj a naopak vás nebude na zpáteční cestě nutit nic pašovat přes gruzínsko-tureckou hranici, jako některé jiné firmy. Updatováno: veksláci a vekslačky pracují i společnosti Metro. Nelze ani vyloučit, že nepojedete obskládaní krabicemi nebo nepovezete lidi sedící v uličce. Pořád jde ale o nejlepší z dostupných variant. S chlápky v kanceláři Metra už můžete pohodlně mluvit rusky nebo gruzínsky a jejich přívětivost a smysl pro humor vás naladí na další cestu. Navíc si u nich můžete odložit zavazadla a jít se bez zátěže courat.

Autobusy do Gruzie odjíždějí v poledne (všechny firmy), do té doby je třeba stihnout si zajít na vodní dýmku a čaj, např. do vynikající nedaleké čajovny HorHor. V autobuse se toho pak už moc dělat nedá. Byť mívá někdy i wi-fi (obvyklé heslo je deset nul), počítač si tam asi rozbalí jen nejsilnější povahy. Doporučit lze tedy zejména četbu, audioknihy a spánek do zásoby.

Den 4. Turecko – Gruzie

Zbrusu nový a superrychlý Stadler na trase Batumi-Tbilisi.

Zbrusu nový a superrychlý Stadler na trase Batumi-Tbilisi.

Ráno kolem 7. hodiny dojedete na hraniční přechod Sarpi. Tady musíte vystoupit, vzít si všechny věci a s nimi přejít přes turecko-gruzínskou hranici, kde skončila mnohaletá přestavba a podmínky se tedy výrazně zlepšily. Nová funkční budova však nemá vliv na to, že pokud budou na hranici fronty, můžete někdy získat pocit, že se lidi ve frontě chovají jako dobytek a může i přijít nutkání je trochu plesknout. Inu, nezbývá, než si naostřit lokty a zvládnout to mírumilovně a s úsměvem. Po překročení hranice můžete hodinu či dvě číhat na svůj autobus a pokračovat.

Mnohem lepší je ale za hranicí už na autobus nečekat a dojet maršrutkou do Batumi, udělat si půl dne až den volna a dál jet vlakem. Trmácení se autobusem přes Gruzii je vzhledem k příšerné dopravě na silnicích možno doporučit jen v nejvyšší nouzi. Jízdní řády gruzínských vlaků lze najít a jízdenky koupit na stránkách gruzínských železnic. Např. super pohodlný vlak Stadler zvládne 400 km z Batumi do Tbilisi za 5 hodin, 2. třída vyjde jen na 25 lari (okolo 200 Kč) a fantastické výhledy do krajiny jako třeba v údolí Charagauli se vám nemohou nevyplatit. Z centra Batumi jedou na nádraží maršrutky č. 21 a 31 (za 0,50 lari). Pokud z jakéhokoliv důvodu pokračujete autobusem, vězte, že vystoupit můžete téměř kdekoliv na trase Batumi – Samtredia – Chašuri – Tbilisi. Pokud jedete do Kutaisi, z autobusu vás vyhodí u dálnice do předplaceného taxíku, který vás odvede do města.

Specifika cesty zpět

Cesta zpět probíhá sice podobně, jako cesta tam, jenom naopak, přesto by se vám mohlo hodit pár následujících postřehů:

Pokud jedete z Tbilisi, vyrazte v 8:00 vlakem. Ve 13 hodin jste v Batumi. Cesta z vlakového nádraží na nový autobusový terminál („International Bus Station“) je nehezká a taxikáři na nádraží jsou pěkní šejdíři, ale na 5 lari byste odvoz měli usmlouvat. Máte-li místní SIM kartu a internet, stáhněte si do mobilu aplikaci Bolt a objednejte si taxi tam. Cenu budete znát předem, nikdo vás tedy neošidí, nebude to drahé a nejspíš pojedete hybridní Toyotou Prius, které jsou v Gruzii velká móda.

Jízdenky na autobus Metro je lepší si zajistit v předstihu, firma má prodejny po celé Gruzii, seznam prodejen zde. Autobus do Istanbulu odjíždí z Batumi v 17:30, reálně spíš o hodinu později. Na autobusáku můžete čekat a pracovat na lavičkách uprostřed haly (na boku sloupu je schovaná zásuvka), případně si nakoupit na cestu junkfood v některém ze stánků.

Bez ohledu na autobusovou společnost vám dost možná budou před hranicí nabízet igelitku obsahující tři kartáče cigaret a jednu lahev vodky. POZOR: nejedná se o dárek, ale žádost o převekslování zboží přes hranice. Nechcete-li, lze zdvořile odmítnout.

Do Istanbulu přijedete nejpravděpodobněji mezi polednem a 15. hodinou dalšího dne. Tramvají dojedete na nádraží Sirkeci, kde vám v letním období (kdy jezdí přímý vlak) prodají jízdenku do Bukurešti (v tom případě zkuste požádat o místenku do kupé, které je zatím prázdné, jinak pojedete po čtyřech a vedle budou prázdná kupé), v zimním období ale jen jízdenku do Dimitrovgradu. Nádraží Sirkeci je sice krásné, ale krajně neútulné (zima, průvan a tržiště prodávající divné věci). O málo lepší je čekárna, kde je topení a dají se tam zavřít dveře. Zásuvky ani wi-fi zde nejsou. V současné době nevím o příjemném podniku v okolí Sirkeci, např. typu čajovna, kam by se dalo sednout a pracovat. Naopak nádraží Halkali je sice sterilní, ale čekárna je standardní, čistá a má alespoň zásuvky a bezplatné WC.

Při přechodu hranic ve směru z Turecka do Bulharska se skenování zavazadel neprovádí, takže svůj těžký batoh plný gruzínských vín a turecké tahini a oliv můžete v klidu nechat v kupé.

Pokud není léto a nejedete přímým vlakem až do Bukurešti, kolem 5:10 ráno vystoupíte v Dimitrovgradu, kde nelze platit kartou, takže si musíte doběhnout do bankomatu pro místní měnu a koupit si jízdenku do Ruse (až do Bukurešti vám ani tady neprodají). Doporučuji proto raději nakoupit dostatek bulharské měny leva už cestou na Kavkaz. Ta ale stojí jen 14,50 leva, tj. za nějaké dvě stovky přejedete celé Bulharsko. V 5:40 odjedete velecourákem (staví u každého pangejtu, ale má zásuvky) do Gornej Orjahovice. Výhodou je, že se brzy rozední a oproti cestě na jih se budete moci kochat parádní přírodou Staré planiny. Z Gornej Orjahovice do Ruse pojedete nejspíš nejstarším vlakem, co v Evropské unii jezdí. V Ruse si musíte koupit jízdenku do Bukurešti za 18,1 leva, ale opět tady netuší, co jsou to platební karty. Nejlepší je tedy už v Dimitrovgradu (či cestou na Kavkaz) vybrat 40 leva.

Nejkritičtější moment cesty přichází v Temešváru, kam dojedete z Bukurešti nočním vlakem. Zde máte 35 minut na přestup a je šance bohužel asi tak 30 %, že vám vlak z Temešváru do Budapešti ujede. Nepomáhá ani rozhovor s průvodčím nočního vlaku – ten vám klidně řekne, že další vlak 10 minut počká, a vy vystoupíte v Temešváru a zjistíte, že prostě ani deset minut nepočkal a odjel. V takovém případě vám v mezinárodní pokladně vydají bezplatně náhradní jízdenky (do Budapešti, o jízdenku z Budapešti do ČR bohužel přijdete) – řekněte si o spoj s přestupem v Aradu, kam můžete záhy odjet, tam asi 4 hodiny počkat v decentní čekárně (oproti „tuberkulózní“ atmosféře v Temešváru) a naskočit na rychlík z Brašova do Budapešti. Další problém, pokud se toto stane, spočívá v tom, že z Budapešti již do ČR nenavazuje žádný rozumný vlak. Metropol s odjezdem v 19:25 z Budapešti bohužel České dráhy odstaví na celou noc v Břeclavi a do Brna a Prahy pokračuje až ráno. Navíc koupě jízdenky na tento vlak v Budapešti na nádraží těsně před odjezdem vyjde pekelně draho. Pokud tedy nechce strávit 4. noc na cestě a ještě za to nechat jmění, zkuste chytit FlixBus, který jede z Budapest Kelenföld v 19:00 (směr Berlín, přes Bratislavu, Brno a Prahu). Z Keleti na Kelenföld se dostanete zelenou linkou metra M4 – je to opravdu rychlé (v samotném metru strávíte cca 15 minut) a autobusová stanice je hned u výstupu z metra Kelenföld vasútállomás.

Pokud vás výše uvedená pohroma nestihne, zbytek cesty probíhá standardně. V ranním spoji z Temešváru neděste přeplněného vlaku, po 40 minutách v podstatě všichni vystoupí v Aradu.

A jedno závěrečné doporučení: vezměte si na cestu špunty do uší.

Orientační rozpočet

aktualizován v dubnu 2018

Brno – Budapešť 310 Kč
Budapešť – Temešvár 390 Kč
Temešvár – Bukurešť 610 Kč
Bukurešť – Istanbul 1 150 Kč
Dimitrovgrad – Istanbul příplatek 260 Kč
Istanbul – Batumi 570 Kč
Batumi – Tbilisi 200 Kč
celkem 3 490 Kč

Alternativy

  1. Již před pěti lety mělo být dokončeno železniční propojení Kars-Achalkalaki-Tbilisi. V září 2017 údajně po trati již projel testovací vlak, běžné spojení mělo začít fungovat v září 2019. Dodnes není nic. Pokud budou zavedeny přímé vlaky Ankara-Tbilisi (resp. Ankara-Tbilisi-Baku) využívají tuto trať, mohlo by jít o velmi slibnou alternativu nepohodlného autobusu. Dosud nebyly turecké a gruzínské železnice fyzicky vůbec propojeny a dá se tedy cestovat vlakem jedině do Karsu nebo Erzurumu a odtamtud hledat autobusy s nejistými odjezdy, což cestu dost prodlouží a zdraží (ale pokud máte čas, je to určitě pěkný zážitek).
  2. Z Budapešti do Bukurešti jet přímým vlakem EuroNight Ister, který odjíždí z Budapešti v 19:10 a v Bukurešti má být ve 12:30. Na nákup jízdenky do Istanbulu a přestup máte 10 minut, nebo jeden den a 10 minut. Pokud někdo zvládne první variantu, natočte ten přestup prosím na video.
  3. Vlaky přes Bělehrad a Sofii namísto přes Bukurešť. Všichni, kdo někdy jeli vlakem přes Srbsko, se této možnosti smějí jako dobrému vtipu. Nicméně srbské železnice prý provoz na jihu země obnovily a výhledově se možná jedná o zajímavou variantu spojení k prozkoumání.
  4. Na palubě trajektu Oděsa-Batumi.

  5. Jet vlakem do ukrajinské Oděsy a odtamtud trajektem společnosti UkrFerry do Batumi. Nevýhodou jsou kromě delší doby strávené na cestě zejména nepřesné odjezdy trajektů (zpravidla půl až tři dny zpožděných – sic!). Jinak je trajekt příjemný a je na něm klid. Jízdenku si můžete předem koupit on-line, na výběr jsou různé druhy kajut. Místo v dvoumístné kajutě stojí 4150 ukrajinských hřiven (ale jsou i levnější varianty). V kajutě je zásuvka, sprcha a WC. V ceně je strava 3x denně a v jídelně lze na místě domluvit veganskou stravu; v jídelně je také bar, kde prodávají kávu, pivo a vodku. Loď nehoupe, mořská nemoc nehrozí. Můžete vidět delfíny a Krym. Samotná plavba trvá cca 48 hodin. Na loď se dostanete tak, že v Oděse u železničního nádraží na nástupišti č. 9 příměstských autobusů nastoupíte na bus č. 25 a vystoupíte na zastávce „Burlackaja Balka“ u sídla společnosti. Poblíž je dokonce skromný obchod s potravinami. Od firemní budovy vás do přístavu dopraví autem/minibusem. Otázkou této varianty jsou značné emise a negativní dopady trajektu na životní prostředí, loď ovšem primárně pluje kvůli nákladu a nikoliv cestujícím – je to tedy na zvážení každého.
  6. Využít autovlak Optima Express, který nabízí přímé spojení z rakouského Villachu do tureckého Edirne. Jedna cesta (pro pasažéra bez přepravovaného vozidla) ovšem stojí 149 EUR.
  7. Trajektem z rumunské Konstance do Poti nebo do Batumi. Tyto trajekty v současnosti nefungují a nejsou zprávy o tom, že by měly být obnoveny.
  8. Vlakem do severokavkazského Vladikavkazu a odtamtud sdíleným taxi přes hory vysokého Kavkazu do Gruzie. Nutností je mít ruská víza, po útoku Ruska na Ukrajinu navíc zejména přejezd mezi Ukrajinou a Ruskem údajně neprobíhá v příjemné atmosféře.
  9. Třemi autobusy ČR-Sofie, Sofie-Istanbul, Istanbul-Gruzie. Asi o 16 hodin rychlejší než v tomto článku popsaná varianta, ale jen pro naprosté masochisty a masochistky. Opravdu. Vyzkoušeno!
  10. Nelze nezmínit přímý vlak č. 369 z ukrajinského Charkova do ázerbájdžánského Baku. Nevýhodou je nutnost vlastnit ruské vízum. Hranice mezi Ruskem a Ázerbájdžánem je nyní nově prostupná i pro občany třetích zemí.
  11. Stopem, na kole, pěšky…

, , , , , , ,

  1. Zatím žádné komentáře.
(nebude zveřejněn)