Na Kavkaz po zemi: praktický návod


Úvod

Na základě množících se dotazů přináším praktický návod na cestu z Česka na Kavkaz po zemi, a to vlakem do Turecka a následně autobusem do Gruzie. Proč by někdo tak bláznivý a na první pohled nevýhodný podnik měl chtít podnikat, se můžete dočíst v článku Cestování bez létání. Popsaná varianta cesty se jeví jako nejlepší kompromis mezi pohodlím, cenou, emisemi skleníkových plynů, časem stráveným na cestě a jeho využitelnosti pro práci na počítači, četbu či jiné poklidné individuální činnosti. Existuje samozřejmě i řada více či méně realistických alternativ, jejichž seznam je uveden na konci článku.

Cesta jedním směrem dle předloženého itineráře trvá 3 noci (či necelé 4 dny) a vyjde na cca 3.500-4.000 Kč. Pokud chcete cestu využít na práci, výhodou je, že od června 2017 můžete být první dva dny celkem snadno on-line díky bezplatnému roamingu v rámci EU. Okolnosti níže popsané cesty se mohou měnit, proto návod je k využití bez záruk. Pokud cestu (či její podstatnou část) podniknete, uvítám, když se podělíte o zkušenosti, ať už e-mailem, nebo do diskuze pod článkem.

Den 1. ČR – Rumunsko

Na budapešťských nádražích lze narazit na lecjaké podivnosti.

Na budapešťských nádražích lze narazit na lecjaké podivnosti.

Rychlíkem Csárdás vyrazíte ráno v 5:49 z Prahy či v 8:23 z Brna, ve 12:35 jste v Budapešti. Jízdenku lze koupit předem v e-shopu Českých drah, čím dříve, tím levněji (z Brna s IN25 od 319 Kč), a je potřeba ji vytisknout. Vlak je velmi pohodlný, má zásuvky a na území ČR a SR funkční wi-fi. Dalo by se jet i spojem o 2 hodiny později, ale času na přestup by pak bylo poměrně málo.

V Budapešti přistanete buď na krásném nádraží Keleti vyznačujícím se všudypřítomným průvanem, nebo Nyugati, kde lze v teple a klidu čekárny u úschovny zavazadel čerpat free wi-fi maďarských železnic. Jízdenka na další etapu Budapešť-Temešvár (Timisoara) se nejlépe kupuje v trochu krkolomném, ale nakonec funkčním e-shopu maďarských železnic MÁV-START, přičemž cenový rozdíl mezi jízdenkami zakoupenými s předstihem a na poslední chvíli je markantní. Jízdenku si vyzvednete pomocí kódu zaslaného na e-mail ve výdejním automatu, a pokud jedete stejným způsobem i zpátky, rozhodně si vyzvedněte rovnou i zpáteční. K vlaku do Temešváru s odjezdem ve 14:55 vyjděte včas a jděte až k předním vagonům, přímým do Temešváru, ať vás neodpojí někde v kukuřičném poli. Vlak je pohodlný, pod stolem je zásuvka a občas je v něm dokonce i wi-fi. Při přejezdu do Rumunska si přidejte na hodinkách hodinu času a připravte si pas – Rumunsko žel stále ještě není v Schengenu, a tak musíte projít hraniční kontrolou – byť rychlou a bezproblémovou.

V Temešváru (Timisoara Nord) vás ve 21:33 přivítá potemnělé, nehezké, ale funkční nádraží s wi-fi rumunských železnic. Nejzábavnější atrakcí tohoto nádraží je automat, který vám do vlastní lahve nadělí za 50 bani (půl leu; <3 Kč) dva litry sifonu.

Ve 22:30 odjíždí pohodlný spací vlak do Bukurešti. Jízdenku na něj si kupte předem výhodně v e-shopu rumunských drah CFR Călători (a vytištěnou vezměte s sebou). Asi nemá cenu investovat do lepšího než šestilůžkového kupé, noc beztak prospíte. Je tam tma, klid, bezpečno, cestující jsou ukáznění, skvělé spaní.

Den 2. Rumunsko – Bulharsko

Lokomotiva je trochu rezavá, ale spací vagóny na trase Temešvár-Bukurešť jsou pohodlné a ve slušném stavu.

Lokomotiva je trochu rezavá, ale spací vagóny na trase Temešvár-Bukurešť jsou pohodlné a ve slušném stavu.

Ráno se dorůžova vyspaní probudíte v 8:22 v Bukurešti. Tady máte 4 hodiny čas, takže se můžete dojít i někam podívat. Pokud nechcete, můžete bivakovat v ošuntělé, ale prostorné čekárně se zásuvkami a free wi-fi. Nejdřív si ale v pokladně (off-line, tj. u okýnka) kupte jízdenku do Istanbulu – lze platit kartou. Pozor, budou se vám snažit vnutit různé místenky, ty jsou ale zcela zbytečné – vlaky jsou dále nepřeplněné a průvodčí nikdy žádnou místenku vidět nechtěli. Vehementně tedy tvrďte „no reservations“, maximálně akceptujte místenku ve vlaku do Ruse, kde je dle jízdního řádu povinná. Na nádraží je taky malý supermarket nabízející mj. vynikající hummus, veganské pomazánky, veganské párky a další vymoženosti. Lze v něm platit kartou, takže nemusíte shánět místní měnu.

Teoreticky byste si tady mohli cestu zkrátit přestupem již ve Videle místo v Bukurešti, ale co byste tam dělali? Navíc dost pochybuji, že by vám tam prodali jízdenku do Istanbulu.

Nyní následuje série 4 navazujících vlaků, pokud byste ale cestovali v letním období, můžete jet přímým lehátkovým/lůžkovým vlakem z Bukurešti až do Istanbulu. Odjezd a příjezd by měl mít stejný, jako uvedené navazující vlaky.

Ve 12:45 odjíždí vlak do Ruse – tedy, vypadá spíš jako tramvaj, ale je celkem pohodlný. Nemá sice zásuvku ani wi-fi, ale zase vám tato etapa nabídne opravdový skvost v podobě přejezdu skoro dvouapůlkilometrového mostu přes Dunaj na rumunsko-bulharské hranici. Před vystoupením z vlaku v 15:35 musíte ukazovat pasy, ani Bulharsko to zatím do Schengenu nedopracovalo.

Nádraží v Ruse. Hezká budova, ale to je všechno.

Nádraží v Ruse. Hezká budova, ale to je všechno.

V Ruse si na bezplatném WC naberte pitnou vodu a v 16:30 nastupte do „rychlíku“, který míří do Gorne Orjahovice. Legrační prehistorické vagóny prošly pokusem o modernizaci, pročež některá kupé mají zásuvku – zejména ta, co mají na skle nalepené palmy a motýly (no kidding). V 18:28 nezapomeňte vystoupit, vlak pokračuje dále do Sofie.

Gorna Orjahovica vás přivítá zábavným nádražím, kde je osvětlená ta část haly, která není přístupná cestujícím, a naopak. Na boku sloupů prosklené stěny nádražní budovy jsou téměř neviditelně funkční zásuvky a WC s pitnou vodou je přístupné zdarma, zato znamenitě páchne a visí tam výhrůžné cedule varující před krádežemi (jako kdyby bylo co). Na návsi (plácku před nádražím) někdy probíhá diskotéka formou z auta pouštěného rádia.

Ve 20:00 odjíždí další identický „rychlíkdo Dimitrovgradu, kde byste měli být ve 23:55.

Den 3. Bulharsko – Turecko

Potěmkinovské nádraží v Dimitrovgradu bude při vašem příjezdu už zamčené (takže se s nikým neporadíte, byť i to by vám bylo zřejmě houby platné) a vlak do Istanbulu má z první koleje odjíždět již v 0:16, tj. máte pouhých 21 minut na přestup. To při míře pedantismu bulharských drah opravdu není mnoho. Rychlík do Istanbulu ale dle všeho na vlak z Gornej Orjahovice čeká, takže se nebojte.

V opravdu pěkném a pohodlném spacím rychlíku do Istanbulu budete muset nejspíš doplatit 10 EUR za lehátko – je nejlepší mít bankovku za tímto účelem nachystanou. Vždy ale chtějte hned doklad o zaplacení výměnou za bankovku z ruky do ruky – taky se může stát, že tím požadavek na platbu odpadne. Noc je krátká, lehátko velmi pohodlné a v kupé budete nejspíš sami. Průvodčí vás vybaví povlečením, polštářem, vodou, džusem a krekry a bude vás mile budit vždy, když se bude dít něco důležitého. A to bude každou chvíli.

Kolem půl druhé v noci probíhá přechod bulharsko-tureckých hranic. Bulhaři vás sice vzbudí, ale vyřeší vše ve vlaku, takže jen zase zavřete oči. Na turecké straně ale musíte vystoupit z vlaku, dojít k zamřížovanému okénku a tam vystát frontu. Výhoda je zapamatovat si váš vagón a kupé, na což rozespalý člověk v noci může snadno zapomenout. Další výhoda je vyjít z vlaku svižně a zamířit k místnosti s nápisem „PASPORT“ – čím dřív dostanete razítko, tím dřív si zase můžete jít lehnout. Nicméně, pohraničníci ještě zase přijdou za vámi do vlaku si to razítko zkontrolovat, příp. se zběžně podívat, co máte v batohu.

Update: od začátku dubna 2018 provádějí turečtí pohraničníci odpornou buzeraci cestujících s evropskými pasy. Ti jsou podrobováni cca dvacetiminutovým výslechům, je jim vyhrožováno, že nebudou vpuštěni do Turecka, pokud nemají koupenou jízdenku na další cestu, jsou podrobně prohlížena jejich zavazadla, dokonce i fotky v mobilním telefonu (!!!) a kladeny dotazy na věci, do kterých tureckým celníkům rozhodně nic není (např. podrobné vyptávání se, co budete dělat v Gruzii). Zatím není jasné, zda se jedná o dočasné opatření, nebo dlouhodobý trend, ale vzhledem k rapidně zhoršující se politické situaci v Turecku nelze vyloučit ani druhou možnost.

Ráno mohou nastat dvě varianty. Buď do vašeho kupé naběhnou veksláci a z tajných otvorů (v kupé), o nichž jste neměli tušení, začnou vybalovat propašovaný chlast, sluneční brýle nebo jakýkoliv jiný kontraband, nebo vás kultivovaně vzbudí průvodčí. Ať tak či onak, vystoupíte v Halkali, což je poměrně hnusné předměstí vzdálené asi 30 kilometrů od Istanbulu. Vzhledem k probíhajícímu projektu Marmaray zahrnujícím výstavbu železničního tunelu pod Bosporem a renovaci železničních tratí v Istanbulu vlak dál nejede. Přestoupíte na náhradní autobusovou dopravu a ta vás doveze až do centra Istanbulu na nádraží Sirkeci, což podle stavu dopravní zácpy může trvat různě dlouho. Nicméně, nejpozději v 9 hodin ráno byste měli být na Sirkeci. Mimochodem – zjistěte si, jestli se zase o hodinu neposunul čas.

Pokud máte čas, ideální je udělat si v Istanbulu den (dva, týden…) volna, ubytovat se a kochat se pamětihodnostmi. Pokud ne, nasedněte u Sirkeci na stejnojmenné zastávce na tramvaj (žetony za 5 tureckých lir se prodávají v automatu pod přístřeškem cestou od nádraží k zastávce) a jeďte bez přestupu na zastávku Yusufpasa. Po výstupu z tramvaje přejděte ulici směrem doleva a vydejte se proti směru, z kterého jste přijeli. Po pravé straně minete obchod „Sok“, kde se dají nakoupit levné potraviny, a půjdete až za cihlové schody, než narazíte na první uličku Sorguccu Sokak (pozor, najděte uličku, nikoliv jen mezeru mezi domy). Po ní stále rovně a dojdete na jinak těžko dohledatelné autobusové nádraží Aksarayemniyet s odjezdy autobusů na Kavkaz [mapa].

Z Instanbulu do Gruzie jede několik autobusových společností. Rozdíly mezi nimi jsou propastné.

Z Instanbulu do Gruzie jede několik autobusových společností. Rozdíly mezi nimi jsou propastné.

Po zkušenostech vřele doporučuji koupit si jízdenku u společnosti Metro (175 lir bez ohledu na to, kde v Gruzii vystoupíte; pokud nemáte liry, ochotně vás doprovodí ke směnárníkovi v rámci autobusáku, který má normální kurz). Ačkoliv je Metro některými znalci považované za nesympatickou korporaci, výhody jsou ve srovnání s jinými autobusovými dopravci nedocenitelné: pojedete opravdu pohodlným autobusem, nebudete mít v cíli šesti- či vícehodinové zpoždění, stevardka vám neustále bude nosit vodu a čaj a naopak vás nebude na zpáteční cestě nutit nic pašovat přes gruzínsko-tureckou hranici, jako některé jiné firmy. S chlápky v kanceláři Metra už můžete pohodlně mluvit rusky nebo gruzínsky a jejich přívětivost a smysl pro humor vás naladí na další cestu. Navíc si u nich můžete odložit zavazadla a jít se bez zátěže courat.

Autobusy do Gruzie odjíždějí v poledne (všechny firmy), do té doby je třeba stihnout si zajít na vodní dýmku a čaj, např. do vynikající nedaleké čajovny HorHor. V autobuse se toho pak už moc dělat nedá. Byť mívá někdy i wi-fi, počítač si tam asi rozbalí jen nejsilnější povahy. Doporučit lze tedy zejména četbu, audioknihy a spánek do zásoby.

Den 4. Turecko – Gruzie

Zbrusu nový a superrychlý Stadler na trase Batumi-Tbilisi.

Zbrusu nový a superrychlý Stadler na trase Batumi-Tbilisi.

Ráno kolem 7. hodiny dojedete na hraniční přechod Sarpi. Tady musíte vystoupit, vzít si všechny věci a s nimi podniknout menší vandr přes turecko-gruzínskou hranici, kde probíhá permanentní přestavba a taky tam permanentně prší. Takže se budete trochu brodit loužemi a staveništěm, navíc pokud budou na hranicích fronty, můžete někdy získat pocit, že se lidi ve frontě chovají jako dobytek a může i přijít nutkání je trochu plesknout. Inu, nezbývá, než si naostřit lokty a zvládnout to mírumilovně a s úsměvem. Po překročení hranice vyčíhejte svůj autobus a zpátky do něj nasedněte.

Pokud máte čas, vystupte v Batumi, udělejte si půl dne až den volna a dál jeďte vlakem. Trmácení se autobusem přes Gruzii je vzhledem k příšerné dopravě na silnicích možno doporučit jen v nejvyšší nouzi. Jízdní řády gruzínských vlaků lze najít a jízdenky koupit na stránkách gruzínských železnic. Např. super pohodlný vlak Stadler zvládne 400 km z Batumi do Tbilisi za 5 hodin, 2. třída vyjde jen na 20 lari (okolo 200 Kč) a fantastické výhledy do krajiny jako třeba v údolí Charagauli se vám nemohou nevyplatit. Pokud z jakéhokoliv důvodu pokračujete autobusem, vězte, že vystoupit můžete téměř kdekoliv na trase Batumi – Samtredia – Chašuri – Tbilisi. Pokud jedete do Kutaisi, z autobusu vás vyhodí u dálnice do předplaceného taxíku, který vás odvede do města.

Specifika cesty zpět

Cesta zpět probíhá v zásadě stejně, jako cesta tam, jenom naopak. Přeci jen by se vám ale mohlo hodit pár následujících postřehů:

Pokud jedete z Tbilisi, vyrazte v 8:00 vlakem. Ve 13 hodin jste v Batumi. Cesta z vlakového nádraží na nový autobusový terminál („International Bus Station“) je nehezká a taxikáři na nádraží jsou pěkní šejdíři, ale na 5 lari byste odvoz měli usmlouvat. Jízdenky na autobus Metro mohou být vyprodané, je lepší si je zajistit v předstihu. Jízdenky lze koupit i online. Jinak můžete skončit ve starém hlučném autobuse bez místa na nohy, bez občerstvení, bez perspektivy, zato s kartonem cigaret a lahví vodky, kterou vás budou nutit pašovat přes hranice (tímto zdravím firmu s příznačným názvem Golden). Autobus do Istanbulu odjíždí v 17 hodin, reálně spíš o hodinu později. Pokud z nějakého podivného důvodu nechcete jít k moři (např. máte moc práce a pěšky je to daleko a průmyslovou zónou), na autobusáku můžete pohodlně bivakovat na sedačce uprostřed haly (na boku sloupu je schovaná zásuvka).

Do Istanbulu přijedete podle jízdního řádu v poledne dalšího dne, reálně ale kolem 15.-16. hodiny. Tramvají dojedete na nádraží Sirkeci, kde vám ale prodají jízdenku jenom do Dimitrovgradu. Nádraží Sirkeci je sice krásné, ale neútulné (zima, průvan a tržiště prodávající divné věci). O trochu lepší je čekárna, kde je topení a dají se tam zavřít dveře. Zásuvky ani wi-fi zde nejsou. Proto je lepší zajít do příjemné čajovničky na nedaleké pěší uličce Mimar Kemalletin Cadesi (velký čaj za 4 liry, wi-fi i zásuvka).

Mezi 21.00 a 21.30 přijede k severní straně nádražní budovy autobus náhradní dopravy, který vás odveze během hodiny na nádraží Halkali, kde přestoupíte do přichystaného vlaku.

Kolem 5:10 ráno vystoupíte v Dimitrovgradu, kde je to stejně jako cestou na Kavkaz tristní: prodavačky odmítají prodávat jízdenky do Bukurešti (zda to nejde, nebo se jim nechce, si nejsem jist) a nelze platit kartou, takže si musíte doběhnout do bankomatu pro místní měnu a koupit si jízdenku do Ruse. Ta ale stojí jen 14,50 leva, tj. za nějaké dvě stovky přejedete celé Bulharsko. V 5:40 odjedete velecourákem (staví u každého pangejtu, ale má zásuvky) do Gornej Orjahovice. Výhodou je, že se brzy rozední a oproti cestě na jih se budete moci kochat parádní přírodou Staré planiny. Z Gornej Orjahovice do Ruse pojedete nejspíš nejstarším vlakem, co v Evropské unii jezdí. V Ruse si musíte koupit jízdenku do Bukurešti za 18,1 leva, ale opět tady netuší, co jsou to platební karty. Nejlepší je tedy už v Dimitrovgradu vybrat 40 leva.

Zbytek cesty probíhá již standardně. Jen se v ranním spoji z Temešváru neděste přeplněného vlaku, po 40 minutách v podstatě všichni vystoupí v Aradu.

A jedno závěrečné doporučení: vezměte si na cestu špunty do uší.

Orientační rozpočet

Brno – Budapešť 331 Kč
Budapešť – Temešvár 422 Kč
Temešvár – Bukurešť 680 Kč
Bukurešť – Istanbul 1 300 Kč
Dimitrovgrad – Istanbul příplatek 260 Kč
Istanbul – Batumi 700 Kč
Batumi – Tbilisi 200 Kč
celkem 3 893 Kč

Alternativy

  1. Již před pěti lety mělo být dokončeno železniční propojení Kars-Achalkalaki-Tbilisi. V září 2017 údajně po trati již projel testovací vlak. Pokud budou zavedeny přímé vlaky Istanbul-Tbilisi (ev. Istanbul-Tbilisi-Baku) využívají tuto trať, mohlo by jít o velmi slibnou alternativu nepohodlného autobusu. Dosud nebyly turecké a gruzínské železnice fyzicky vůbec propojeny a dá se tedy cestovat vlakem jedině do Karsu nebo Erzurumu a odtamtud hledat autobusy s nejistými odjezdy, což cestu dost prodlouží a zdraží (ale pokud máte čas, je to určitě pěkný zážitek).
  2. Zkusit štěstí a z Budapešti do Bukurešti jet přímým vlakem EuroNight Ister, který odjíždí z Budapešti v 19:10 a v Bukurešti má být ve 12:05. Teoreticky se dá za 40 minut v Bukurešti koupit jízdenku do Istanbulu a přestoupit bez problémů, statistiky o zpoždění tohoto vlaku nejsou dostupné. Vlak z Temešváru doporučovaný v článku mívá zpoždění 0-30 minut. Ister lze tedy doporučit jen v případě, že budete počítat s možnou jednodenní přestávkou v Bukurešti.
  3. Vlaky přes Bělehrad a Sofii namísto přes Bukurešť. Všichni, kdo někdy jeli vlakem přes Srbsko, se této možnosti smějí jako dobrému vtipu. Ačkoliv jízdní řády existují, očekávat včasné příjezdy a návaznost spojů by bylo asi naivní. Navíc prý srbské železnice od roku 2017 nemají peníze na pronájem lokomotiv a některá spojení na jihu Srbska úplně zrušily.
  4. Jet vlakem do ukrajinské Oděsy a odtamtud trajektem společnosti UkrFerry do Poti nebo do Batumi. Nevýhodou jsou jednak nepřesné odjezdy trajektů (zpravidla půl až tři dny zpožděných) a tedy i delší & nejistá doba strávená na cestě, jednak značné emise a negativní dopady trajektu na životní prostředí (byť primárně pluje kvůli nákladu a nikoliv cestujícím, takže přinejmenším filozoficky se s tím dá pracovat).
  5. Využít autovlak Optima Express, který nabízí přímé spojení z rakouského Villachu do tureckého Edirne. Jedna cesta (pro pasažéra bez přepravovaného vozidla) ovšem stojí 149 EUR.
  6. Trajektem z rumunské Konstance do Poti nebo do Batumi. Tyto trajekty v současnosti nefungují a nejsou zprávy o tom, že by měly být obnoveny.
  7. Vlakem do severokavkazského Vladikavkazu a odtamtud sdíleným taxi přes hory vysokého Kavkazu do Gruzie. Když pominu nutnost mít ruská víza, po útoku Ruska na Ukrajinu jsou spojení značně komplikovaná a zejména přejezd mezi Ukrajinou a Ruskem dle dostupných informací neprobíhá v příjemné atmosféře.
  8. Třemi autobusy ČR-Sofie, Sofie-Istanbul, Istanbul-Gruzie. Asi o 16 hodin rychlejší než v tomto článku popsaná varianta, ale jen pro naprosté masochisty a masochistky. Opravdu. Vyzkoušeno!
  9. Nelze nezmínit přímý vlak č. 369 z ukrajinského Charkova do ázerbájdžánského Baku. Má ale několik nevýhod: kromě přechodu ukrajinsko-ruské hranice a nutnosti vlastnit ruské vízum není jisté, zda vás coby občany třetí země vůbec s běžným pasem pustí přes rusko-ázerbájdžánské hranice.
  10. Stopem, na kole, pěšky…

, , , , , , ,

  1. Zatím žádné komentáře.
(nebude zveřejněn)