Díl 6.: Ukončete nástup

Sotva se kamarádi probudili z modravého komatu a dokončili několikahodinovou
diskusi o tom, zda po záchodovém prkénku pobíhají Markové Aureliové, rozhodli
se, že půjdou na poštovní úřad. Výpravy se tentokrát zúčastnili všichni bodří
rodáci – já, načesaný zlobr neurčitých nálad a slastí (záhy v pasti), můj
hroznýš Kill Bill, který za Boha nemohl najít jedno ze svých devíti modravých
ok a prase Klaus, povahou cvikýř vybraného plemene. U vchodu stál opět Lupínek.
Kill Bill hbitě, živě a poslepu předvedl trýček s karotovými kartami, ale
Kukačka nehnula ani brvou a ze sna zahlásila: „Dnes mám mimoňský den“. Pustili
jsme tu hlášku jedním uchem tam a druhým obráceně a hned o blok dál museli
udělat přestávku. Někdo vyhodil z okna nedojedek polévky a jelikož dobrý prase
všechno spase, o co cvikýř ulehčil státní kase, o to přitížil svému žaludku
prase. Než jsme stačili s Klausem doběhnout k přepážce, Kill Bill už dávno
trůnil namáčklým ksichtem na skle a vytruboval: „Já nemám občanku, já jsem
Prase!“ Krásná paní poštmistrová zbělala tak rychle, jak vše ostatní zčernalo
a poštovní budova se začala hroutit s takovou vervou, jako když nacpe kulomet
zkaženou sojanézou a pokropí partu nácků. V dopise stálo: „V potocích
hejna raků a ve slujích stáda draků, hledejte všemocné runy v dálavé zemi
Muhehe.“ Kill Bill jen pokrčil rameny. „Šestkrát Muhehe na Junior pas,“ poručil
jsem pro celou naší smečku. Já, Kill Bill, Klaus, Lupínek, Karel a Kikimorinka
jsme sborovým „hadžimé!“ dali vlaku signál k odjezdu do Muhehe a pro ukrácení
dlouhé cesty odstartovali neúnavně sprostý gangsta rap v katalánštině.