Pohádka o depresi I.


Byla jednou jedna kráva. Neměla jméno, ale jenom číslo. To číslo bylo 163, jakkoliv je to nepodstatné. Byla to dojná kráva. Takzvaná dojnice. Neměla pastvu, nýbrž energeticky vydatné krmivo a svůj malý box s matrací v kravíně. Byla to velkokapacitní vysoce produkční vyšlechtěná chovná dojnice, takže měla vemeno jako kráva. To vemeno jí často bolelo, protože bylo příliš velké. Za všechno mohl tlustý, ošklivý a hlavně hloupý, tupý a vůbec opovrženíhodný nenasytný mlékař. Kráva ho nenáviděla, a to právem. Mlékařovi bylo úplně jedno, jak se kráva má. Hlavně že měl svoje mléko, nenažranec jeden, a ještě ho podporovalo ministerstvo zemědělství. Tam seděli stejně lidé hnusní zvenku i zevnitř, jako on.

A pak byla deprese. Deprese byla, je a bude. Stejně jako láska. Stejně jako je člověk nenažraný, lidský mozek produkuje příliš mnoho chemikálií. A to i v případě, že se nejedná o takového hnusného vidláka, jakým byl výše uvedený mlékař.

Deprese seděla sama v koutě, měla na krajíčku, jak už to tak u deprese bývá. Nejen, že měla depresi, ale byla jí zároveň zhnusená. Byla zhnusená sama sebou. A to jí jen zhoršovalo. Za rohem ležel krajíc namazaný tvarohem. To jí připomnělo krávu a bylo jí ještě hůře. Ten večer spořádala už asi čtvrt kila čokolády, ale nic se nezlepšilo. Měla se jak z praku.

Depresi už nebavilo ani brečet, ani přemýšlet o tom, co jí trápí, ani dělat cokoliv jiného. Byla na tom, jako ta kráva. Neměla žádné možnosti výběru. Užírala se sama sebou. Užírala se a užírala, až se sežrala docela. A jelikož vesmír je nestálý, byl to dočista její konec.

, ,

  1. #1 Honza 4.9.2016 - 20.34

    Ahoj,viz pohádka o depresi I,
    sám krávy chovám, jen na úvod, abych objasnil příčinu příspěvku. Každý den jim dávám krmivo a kontroluju jestli je nic nebolí, věř mi že po letech praxe to poznám. Když na ně zavolám z okraje pastvy, vylezou z lesa, z rokle, poskakujou a ženou se ke mě. Čísla mají, ale to i ty v pasu a občance a i přesto je znám, jedna je vysoká, jedna vostrá a je třeba na ní dávat bacha, jedna ostatní vede a jedna se bojí. Stáj máme postavenou, podle ať se ti to nebude zdát, podle kraví přirozenosti a nedáváme jim žrádlo na místo kam chodí sr…. A deprese, ta se u nás taky objevuje, ale narozdíl od příspěvků na tvém blogu denně pracujeme v přírodě, chodíme podél cest a sbíráme odpadky co jen tak mimochodem padají z projíždějících aut, právě proto, aby neublížily našim „miláčkům“, a nemůžu se ubránit, ale deprese nemáme z našeho způsobu života, kdy alespoň tvoříme něco z čeho ty můžeš žít, ale depresi máme právě z tak hloupých úvah o nesmyslnosti produkce, kdy víme, že cestou po Americe jsi spálil asi tisíc tun ropy v letadle při hledání kořenů pravé podstaty a o evropské podpoře těch několika mladých zemědělců šíříš takový neuvěřitelný sračky. My žijeme v našem prostředí. Možná si nedovedeš představit jeho krásu a zároveň i složitost toho něco vytvořit doma, a proto tě zvu k nám na exkurzi. Přijeď se podívat a možná se napříště budeš stydět psát……. janwachtl@seznam.cz

  2. #2 Martin Hyťha 4.9.2016 - 22.14

    Ahoj Honzo, díky za reakci. :) Pokud vaše krávy chodí po pastvě a po lese, patříte bezesporu do menšiny chovatelů skotu v ČR, kteří toto zvířatům umožňují. Nevím, co všechno tvoříte, ale pokud jde o krávy, tak z těch už dobrých 14 let nežiju ani trošku. Nevím, jak souvisí cesta do Ameriky s krávami, ale mohu upřesnit, že cestou z Londýna do New Yorku letadlem jsem spálil cca 276 litrů paliva, tedy asi třiapůltisíckrát míň, než píšeš, a kdyby šlo dostat se tam jinak, určitě rád zvolím jinou možnost. A když už jsme u těch faktů – tou „evropskou podporou několika mladých zemědělců“ myslíš těch 59 miliard euro, které zemědělcům EU každoročně vyplatí? :-)
    Každopádně přeji zvířatům žijícím u Tebe vše dobré.

(nebude zveřejněn)