Díl 22.: Konečně Kůňuď
„Ahoj mušpetko,“ přivítal jsem Kukačku mezi živými a nežně ji pohladil po vlasech, nedbaje jejího polychromatického projevu. Jedenadvacet dnů jsme
Čtěte více„Ahoj mušpetko,“ přivítal jsem Kukačku mezi živými a nežně ji pohladil po vlasech, nedbaje jejího polychromatického projevu. Jedenadvacet dnů jsme
Čtěte víceSotva jsme se s partou čumilů shromáždili kolem bezvědomé Kukačky, prase Klaus už táhnul z nedaleké vyhřezlé brčkárny celý balík
Čtěte víceMěsto se zšeřilo a zapadlo světlezeleným sněhem nevýrazné jitrocelové vůně. Kráčeli bychom pomalu a potichu, skoro jako by na nás
Čtěte víceTrochu jsme v tom bistru vytuhli. Otázku, jestli příčinou rozpeku byla výstižnost, hloubka a sarkastická pravdivost posledních výroků nejautentičtějších činovníků
Čtěte víceBezradně jsme opustili šmirgl na další zastávce, Muhehe Ostbahnhof. „Zase ňáký bahno,“ nevyhnul se lingvisticky nemotorné kritice prase Klaus a
Čtěte víceUvelebili jsme se v samém kotli onoho poloprázdného šmirglčenstva. Domorodci si nás nemohli nevšimnout – byli jsme trochu jiní. Maličko.
Čtěte víceVypravěč pohádek zahájil svým cyklochromatickým hlasem pohádku: „Marná cesta emaře a jeho deseti koček do nebe. Na udusaném plácku, z
Čtěte víceZastávka autobusu na malém náměstíčku vypadala docela útulně, ale něco na ní nesedělo, abychom však byli úplní, je třeba dodat,
Čtěte více„Herdek filet,“ zaklel cvikýř Klaus prostě a zvedl se z louže. Kikimorinka se rozhodla plout dále v načatém kursu a
Čtěte víceZa hromadného pohvizdu tiché westernové melodie jsme kráčeli bahnitou ulicí do kopce a uvažovali každý sám, kudy k všemocným runám,
Čtěte víceShluk našich hlav se nakláněl nad bezvládnou tělesnou urnou Killa Billa a přemýšlel, co. „Ty ho teda pěkně protáhli,“ utrousila
Čtěte více