Výroba vajec v Čechách


Dnešní velkochovy drůbeže nejsou žádné ptačí hotely. Spíše připomínají pracovní tábory – životní podmínky ubytovaných jsou mizerné, ekonomika provozu skvělá a zápachu si člověk obvykle všimne nejen uvnitř, ale i v okolí. O tom, jak probíhá povolování a provoz staveb na výrobu vajec u nás, pojednává tento článek.

Jako v hororu

Chov nosnic ve Velkém Malahově. Slabé červené světlo utlumující aktivitu nosnic neumožnilo pořízení lepší fotografie.

Při prvním vstupu do typického klecového velkochovu nosnic (tj. slepic, které snášejí vejce) se i předem připravený návštěvník přinejmenším podiví. Interiér takového chovu vypadá podobně jako obrovský knižní archiv, s tím rozdílem, že místo polic se vyjímají klece a oproti knihám se poněkud hlasitěji ozývají slepice. Pomineme-li malichernou poznámku o tom, že knihy nevylučují a oproti výraznému zápachu drůbežárny (především z uvolňujícího se čpavku) může být v knihovně příjemná vůně starých svazků, hlavní rozdíl tkví v tom, že slepice narozdíl od knih jakožto zvířata požívají výhod živého tvora. Zda se v tomto prostředí jedná o výhodu je přinejmenším sporné.

Přijetím práva Evropské unie dostaly nosnice v klecových velkochovech výhody. Životní  prostor každé nosnice se zvětšil z 550 cm2 na 750 cm2 (respektive 600 cm2 “využitelné” plochy klece) a klece musí být nově vybaveny hnízdem pro snášení vajec, hřady (tj. bidélky) pro pohodlnější stání, popelištěm pro uspokojení potřeby popelení a zařízením pro zkracování drápů. Klec také “povýšila” ze 40 na 45 cm. Jakkoliv tato opatření mohou vypadat na první pohled pokrokově, radost všech lidí, kteří chovají ke zvířatům jiný vztah než nenávist, kazí několik podstatných faktů.

Ze studie renomované organizace Compassion in World Farming (CIWF) vyplývá, že slepice k uspokojení základních životních potřeb využije plochu až 2.600 cm2, tedy 3-4x více, než kolik má k dispozici. Kromě toho by potřebovala klec nejméně o 10 cm vyšší. Prvek s honosným názvem “hnízdo” vypadá jako kus šmirgl papíru a ani popeliště s trochou steliva v ubohém prostředí velkochovu po roce provozu (než je nosnicím dopřán zasloužený odpočinek na jatkách) těžko někoho přesvědčí, že se v něm šťastné slepice rády před večeří zapopelí.

Nové “obohacené” klece přitom musí chovatelé zavést až od roku 2012, přičemž lobbyisté vaječných korporací usilují o další posun tohoto termínu nebo udělení výjimek.

Že lidem nejsou životní podmínky zvířat úplně ukradené názorně ilustrovalo jednání o povolení zkušebního provozu drůbežárny ve Velkém Malahově. Většina přítomných odmítla návštěvu samotného chovu s vyjádřením jedné mladé úřednice, “že by jí bylo zvířat líto”. Do nitra “továrny na vejce” se vydal pouze zástupce stavebního úřadu, investor, veterinář a zástupci ekologické organizace.

Ovšem šance koupit si vejce z jiného, než klecového chovu, je při náhodné volbě zhruba stejná, jako jít do kasina a vyhrát v ruletě sázku na jedno číslo. V bateriových klecových chovech u nás totiž žije 97% nosnic.

Alternativa?

Chov nosnic s certifikátem BIO v Mlýnickém Dvoře u Štítů. Nosnice si užívají venkovního výběhu, pokud zrovna neřádí epidemie ptačí chřipky.

Další asi 3% nosnic žijí v několika málo podestýlkových chovech, které se vyznačují určitou svobodou pohybu pro zvířata chovaná ve velkém množství na podlaze pokryté podestýlkou. K dispozici jsou též hřady a hnízda, hlavní problém ovšem skýtá velký počet zvířat v jedné místnosti na malém prostoru. Nosnice si nedokáží vytvořit přirozenou společenskou hierarchii, jako v hejnu o cca. 50 ptácích, a tak mají občas sklony k agresivitě a kanibalismu. Zjevně to nebude tím, že by kur domácí měl v povaze chování mladého neonacisty z předměstí. Dá se předpokládat, že několik tisíc lidí žijících v hale zimního stadionu by občas také zažilo rvačku.

Jako prevence před tímto pochopitelně zničujícím jevem slouží kauterizace zobáků u malých nosnic. To jest ucviknutí špičky zobáku žhavým ostřím. K plnému pochopení této činnosti je třeba zdůraznit, že zobák není něco jako lidský nehet, ale naopak je jednou z nejcitlivějších částí slepičího těla.

Říkáte si, že přeci musí existovat omeleta alespoň bez těch nejhorších výčitek? Kromě nepříliš populární a pro většinu lidí asi zatím nepřijatelné možnosti vyřadit vejce z jídelníčku jsou u nás i volné chovy s certifikátem BIO, které dodávají vejce do specializovaných obchodů se zdravou výživou a v poslední době i do některých supermarketů. Pokud zrovna Státní veterinární správa kvůli epidemii paniky v souvislosti s ptačí chřipkou nezakáže venkovní chov drůbeže, mohou nosnice konzumující kvalitní krmivo neobsahující žádné jedovaté látky svobodně volit mezi pobytem v hale, pletivovém přístřešku nebo malebným travnatým výběhem se stromy a keři.

Dvouletý pobyt na farmě nosnice prožívají v porovnání s předešlými chovy přímo královsky, s osobní péčí chovatele a minimem vakcín. Tento luxus požívá necelých 0.1% nosnic u nás (nepočítáme-li drobné domácí chovy “na dvorku”, které nejsou evidovány a úroveň chovu je v nich asi dosti rozdílná). Biochovy jsou u nás prozatím pouze dva a nevšímavého  spotřebitele s jednoduchými prioritami od jejich nákupu odradí vyšší cena, která se pohybuje v rozmezí zhruba od 5 do 10 korun za vejce.

(vyšlo 6. prosince 2006 na serveru Econnect)

, , ,

  1. Zatím žádné komentáře.
(nebude zveřejněn)