Demonstrace v Berouně je ukázkou úpadku společnosti


Mám pocit, jako kdyby nikdo nepochopil ten rozdíl. Na jedné straně pochod neonacistů – lidí hlásajících nenávistnou a totalitní ideologii, která má na svědomí miliony nevinných lidských životů. Lidí schopných na ulici někoho zabít jen pro jeho vzhled, rasu nebo národnost. Na druhé straně téměř zoufalá protiakce lidí, kteří ještě nerezignovali na veřejné dění a jsou ochotni v zájmu spravedlnosti obětovat celou sobotu strachu z přepadení neonacisty nebo úrazu či zatčení během policejního zásahu. Vůbec nejde o to, zda souhlasíme s názory anarchistů či nikoliv. Cílem této jejich akce bylo zabránit pochodu neonacistů a fašistů – a za to se snad musí postavit každý normální a alespoň trochu charakterní člověk. Ne tak již pan Besser, starosta Berouna, který v televizi řekl, že akci nemohl zakázat. Škoda, že si před víkendem nepřečetl zákon o právu shromažďovacím. Složitým jazykem zákona by se dozvěděl, že jeho úřad má (nikoliv může!) shromáždění zakázat, pokud bude směřovat k výzvě popírat nebo omezovat osobní, politická nebo jiná práva občanů pro jejich národnost, pohlaví, rasu, původ, politické nebo jiné smýšlení. Pominu-li, že charakter shromáždění “nacionalistů” byl všem zasvěceným jasný už předem, na pozdrav zdvižené pravice některých účastníků neonacistického pochodu a skandování hesla “nic než národ” daly nepopiratelný důvod k zákazu akce v jejím průběhu. Pan starosta ale celou akci osobně a s úsměvem sledoval, aby pak celou záležitost zhodnotil tím, že “z pohledu města je s průběhem akcí spokojen, protože nemá hlášeny žádné škody”. Zjevně mu nikdo nehlásil morální škody. Zajímalo by mě, jak pan starosta i zúčastnění policisté přišli v sobotu večer domů a vyprávěli rodinám o tom, že dnes pomohli průvodu neonacistů. Poslední kapkou do poháru beznaděje pak bylo zjištění, že příznivec hnutí hippies Vítězslav Dvořák, člověk hlásající nenásilí a mírumilovnost, byl policií obviněn z útoku na veřejného činitele, zatímco potenciální neonacističtí vrazi požívají od státu i samosprávy ochranu prostoru pro šíření xenofobie a zla. Takto se rozplývá někdejší sen o demokracii a o tom, že pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí. Začínám mít pocit, že rozdíl mezi současným režimem a tím minulým spočívá především v tom, že ten nynější se dokáže mnohem lépe tvářit, že je všechno v pořádku. A banány jsou k dostání bez problémů. Opravdu nám to stačí?

Martin Hyťha

, , , ,

  1. Zatím žádné komentáře.
(nebude zveřejněn)