Díl 17.: Přepravní kontrola

Uvelebili jsme se v samém kotli onoho poloprázdného šmirglčenstva. Domorodci si nás nemohli nevšimnout – byli jsme trochu jiní. Maličko. „Vajíčko na tvrdo,“ uvedl svým krákoravým hlasem mekl Kill Bill jednu kapitolu ze své archivní, ještě ručně psané kuchařky a kdybych uměl obrátit oči v sloupy, antičtí architekti by si samou hanbou pomazali chýše zkvašeným blátem a falešnou rulou na ně vyryli nápis „blbec“. Zaznamenali jsme upjaté a pohoršené výrazy našich spolucestujících, jaké jsme neznali ani z našich starých tramvají. „Mě z nich rapne. Jdu je vykamerovat,“ vzkázala nám odhodlaně Kikimorinka. Sotva se nachystala naše špicly torpédovat, ozvalo se z bledé roury: „příští stanice Šalingrad“. A než se cokoliv stalo, nastoupil revizor Hudrachřtán a hned si to ševelil k naší partičce. „Jízdenky!“ zahlásil namyšleně bez pozdravu. „Jak to myslíte?“ hbitě jsem se rozvzpomněl na kamennou destičku. „Jmenuji se Ričrd,“ odvětil suše Hudrachřtán, popotáhl nosem a nadzvihl si padající modré džínsy coby vrchol nevkusu. „Jízdenky nemáme,“ opáčil jsem tak drsným tónem, až měl Hudrachřtán na chvíli pocit, že naposledy místo toaletního papíru musel použít plně funkční kotoučovou brusku. „Já mám junior prase,“ vykřikl popleteně Kill Bill a všechny zmátl. „Tak máte nebo ne?“ potrénoval svůj chabý pološlašitý sval takzvaný Ričrd. „Všechno není tak jednoduchý, jakože buď a nebo,“ ozvala se trefně Kukačka a dva namydlení hiphopeři dvojhlasně zabásnili: „Res-pekt, res-pekt, jadádadádádam“ a bratrsky se poplácali po ramenou. Hudrachřtán už měl nervy napjaté jak gumu u trenek a začal řvát. „Tenhleten blb, ten debil…“ – „Kill Bill!“ představil se snad jedinkrát v životě svým pravým jménem hroznýš, a to právě ve chvíli, kdy to opravdu, ale opravdu nebylo zapotřebí – „má propadlý pas!“ „Máte recht, asi by měl víc jíst,“ kontrovala Kikimorinka a hiphopeři už dávno byli obmotáni kolem madel a měli z toho náramnou legraci. „Tady nemůžete takhle prodlévat…“ blábolil v poslední křeči odšťavenou senáž onen podrždrát Ričrd a kdyby se v ten den konala soutěž ve sborovém tlemení, osazenstvo šmirglu by vyhrálo zlatý pohřebáček a pytel much navrch jako cenu diváků. „Ričrdland,“ ohlásila hluchá roura další zastávku a revizor samým studem vypadl ven. Sotva se zavřely prosklené dveře, prase Klaus vycenil na Hudrachřtána svůj chřtán, v němž svíral ukořistěnou výpravku…

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *