Díl 13.: Masáže z pasáže

Za hromadného pohvizdu tiché westernové melodie jsme kráčeli bahnitou ulicí do kopce a uvažovali každý sám, kudy k všemocným runám, když tu na nás zachrčel vytékající neon z poblikávajícího nápisu „Masáže z pasáže“. Laškovně jsem si rozbalil lízátko s příklepem a juknul na mé souputníky. „Snad nás tam něco napadne,“ kontrovala nejistě Kikimorinka a o chvíli nato už jsme leželi polonazí na umakartových stolech a jakýsi čurapčák jménem Ričrd nám na zadní části těl lil chladivou vazkou tekutinu, jež voněla jako dav upocených stánkařů. „Já jsem Prase,“ balamutil s vážnou tváří Ričrda vejlupek Kill Bill a prase Klaus se jen zatvářil otráveně, jako když na zpěvavou žábu vyprasenou na stříbrném podnose vprostřed zeleného údolí Svatý Václav bezdůvodně dští hnojůvku a síru. „Tenhle vejlupek mi za chvíli udělá z nervů biskupský chlebíčky,“ ozvala se po pár desítkách masážních tahů parních kruhů Kukačka a rozhodla se, že Ričrda začaruje. „Bug raga bé,“ teatrálně zvolala, až v rozích místnosti popraskala imitace linolea a vzduchem se roznesly krásně rytmické barevné kruhy. Ričrd postupně zcepeněl a na našich tvářích se rozezněly takové ty trapné naivní úsměvy, no znáte to. Kukačka v několika málo působivých rýmech vytáhla z Ričrda odpověď. „Suď jak suď a buď či nebuď, tajemné runy stráží Kůňuď!“ vybrapčákoval Ričrd. „Olé,“ nezapřel svou kvazikovbojskou minulost Kill Bill. Prase Klaus dokonce v rozjaření zatančil pár kreatur ve stylu white power kankánu a hned dostal od nás všech pěkných pár kopanců do rypáku. „Zase taková svině nejsi,“ pronesl jsem k jeho prasóznosti strašně drsným tónem a z výrazu jeho ocásku bylo jasné, že je mu jasné, že to tentokrát vskutku přehnal přes míru. Nicméně, rozradostněni vyzískanou indícií jsme se ještě slizcí rychle oblékli a vyrazili nebojácně ven z pasáže.

Cvikýř Klaus, ještě zahanben, se výjimečně rozhodl být konstruktivní a šupky přiskočil k nějaké zmalované postarší dámě, roztáhl levý háv svého černého lesklého pláště a hlasem podomního prodejce kradených vejfuků se polohlasně dotázal: „Kůňuď?“

„Mor na vás, pometla!“ zvolala dáma na celé kolo a přetáhla Klause kulmou. Oj, oj, ke všemu se na špinavé louži vytvořila ledovka a cvikýř Klaus jen zakmital všemi nožičkami a beztak se rozplácl na chodníku jako kdejaká šmidlikudla…