Díl 18.: Toronto: Migranti, vítejte! (+FOTO)

Inuiti v lihovaru

V Torontu nás hostí manželský pár mexicko-rumunského původu a jejich dcera. První místo, kam nás berou, je lihovar – ale nikoliv proto, abychom se nalili vysokoprocentními drinky. Distillery District je impresivní čtvrť vzniklá přebudováním kdysi největší kanadské palírny Gooderham and Worts na loftové byty, galerie a přeci jen i nějaké ty hospody. Na prostranství mezi cihlovými budovami probíhá slavnostní zahájení Panamerických her, ale déšť zalévá prostranství tak zhusta, že se raději schováváme do jedné ze sedmi galerií. Výstava 52 fotografií syna Grita Schwerdtfegera v Corkin Gallery je spíš pro pokročilé kulturní strávníky a strávnice, ale velkorysost dispozic prostoru bývalé budovy chránící nádrže s pálenkou doplněná ocelovými, dřevěnými a skleněnými prvky je srozumitelná i laikům.

Pokračujeme do galerie Indigena. Jak název napovídá, galerie oplývá uměním původních obyvatel dnešní Kanady a těžko by se v ní dalo najít něco nezajímavého. Jsou tu inuitské kamenné sochy zvířat, irokézské řezbářské ztvárnění lidí, duchů a zvířat, tisky z inuitské osady Cape Dorset či masky a totemy obyvatel severozápadního pobřeží. Dokonce i kamenné náušnice mají něco do sebe.

Na návštěvě v Bradavicích

Déšť ustává a my se už sami, obdařeni hrstí kovových žetonků do metra, vydáváme objevovat Toronto. Naše destinace jsou ovšem dost podobné, jako v jiných severoamerických městech: třeba čínská čtvrť, kde lze výhodně nakoupit ovoce, zeleninu a prapodivné potraviny. Či trochu alternativní, trochu hipsterská čtvrť Kensington Market, kde okukujeme veganské kavárny, bezlepkové pekárny a vrak auta, v jehož útrobách vzniká zahrádka.

Dále míříme na University of Toronto, jinak také „U of T“, kde Katka kdysi studovala, a tak bez zaváhání vede prohlídku hlavního kampusu nacházejícího se v centru města. Interiér budovy University College připomíná kampus v Bradavicích J. K. Rowlingové, oproti tomu estonské koleje Tartu přinášejí zatuchlost a nečekanou východní nevlídnost. Mimoto, tlačítko pro třinácté podlaží byste ve výtahu hledali marně. Riziko možných pověr tady vyřešili svérázně – podlaží prostě vynechali. Večer v domě našich hostitelů zjišťujeme, že chybějících čísel ve výtahu je dokonce víc. Inu, víc různých kultur, víc různých pověr.

El sí bí ou a kultura na každém kroku

Kráčíme přes hřbitov v podobě parku a jelikož nepříjemně poprchává, jdeme si zlepšit náladu do specializovaného obchodu s alkoholem. Jmenuje se LCBO – Liquor Control Board of Ontario. Nedaleko se o jeho návštěvě bavil také hlouček chlapců lehce gangsterského vzhledu. Za poměrně přátelských dva a půl dolaru za kus zkoušíme dvě z mnoha desítek značek v nabídce. Placení se ovšem neobejde bez kontroly dokladů, což je při našich 30+ mile úsměvné. Pivo jménem Canucks (což je mimochodem slangový a ne úplně lichotivý americký výraz pro Kanaďany) je vynikající IPA, to druhé není nic moc a proto jsem jeho název raději hned zapomněl. Hned vedle LCBO probíhá výtvarný festiválek a hraje swingová kapela, ale déšť zesiluje a kapela zahajuje přestávku.

Procházíme queer čtvrtí Church-Wellesley Village, kde přechody pro chodce hrají barvami duhy, a schováváme se v bezplatné univerzitní galerii Ryerson Image Center s výstavami fotografií, u mě vítězí Scott Conarroe a jeho geometricky ladná Canada by Rail and by Sea znázorňující vliv lidské činnosti na krajinu. Fotosérie opuštěných domků v pouštních oblastech USA taky stojí za podívanou.

Kulturní zážitky z Toronta uzavíráme galerií Bay of Spirits, v níž nám komunikativní Afrokanaďan kromě enormní snahy něco prodat poskytl vysvětlení symboliky jednotlivých zvířat v inuitské mytologii. Líbil se nám umělec Jay Bell Redbird. Cestou z galerie jsme se pokusili navštívit místní tržiště a málem omylem proklouzli na veletrh španělské kuchyně.

Příchozí, vítejte!

PATH. Nejen, že to vypadá, jako by v každém bloku budov bylo jedno obchodní centrum, ale všechna jsou vzájemně propojená podzemními chodbami v celkové délce přes 30 kilometrů. Není tedy problém obejít velkou část centra města a přitom vůbec nevyjít ven. V dnešním dešti to není nejhorší, ale v občasných zimních mínus dvaceti to přijde vhod asi ještě o dost víc.

Posilňuji se v kavárenském řetězci Tim Hortons, kde je káva velká a silná jako kanadská zima, přičemž u vedlejšího stolu večeří Masajka v tradičním oděvu. V dešti pak ještě procházím vylidněný Financial District a fotím mrakodrapy a CN Tower, třetí nejvyšší věž na světě. Z pěkné dřevěné promenády vypadá jezero Ontario díky blízkosti řady ostrovů jako řeka. Déšť neustává, vracím se domů a v metru pročítám časopis Canadian Immigrant s velkým nápisem „Migrants, welcome!“ na titulní straně. Zčásti jej tvoří pracovní inzeráty, zčásti rady pro nově příchozí do Toronta.

Hostíme naše hostitele bramboráky a brownies, oni nás zase výbornými veganskými samosami, a u toho se dozvídáme jejich imigrantské příběhy: ona odešla s rodiči z Rumunska v patnácti letech a od té doby se tam nepodívala, on ztratil naději na zlepšení společenské situace v Mexiku a po dokončení studií už zůstal v Torontu. Od jejich dcery, rodilé Toronťanky, dostáváme obrázek, srdečně se loučíme a vyrážíme vstříc dalšímu dobrodružství a taky do Hamiltonu pro zapomenutou mikinu…