Díl 14.: Diefenbunker: apokalypsa může začít (+FOTO)


0_ikonaNajdu si atomovej kryt…

Když na sebe v padesátých letech mířily Spojené státy a Sovětský svaz celým arzenálem atomových zbraní, kanadský premiér Diefenbaker přišel s plánem na výstavbu velkého protiatomového krytu, kam by se v případě jaderné války mohl uchýlit všechen klíčový kanadský politický a vojenský personál. Ten měl čítat celkem přes 500 lidí, kteří by v krytu mohli přečkat alespoň měsíc, a to v naprosté izolaci od okolního světa.

Výstavbu i provoz krytu nedaleko Ottawy provázela velká snaha jej utajit, případně utajit jeho pravou funkci. Média ovšem proflákla jeho existenci už v roce 1961, kdy byla dokončena výstavba. Hned v následujícím roce dovezli Sověti na Kubu jaderné zbraně, začala Karibská krize a kanadští funkcionáři už si na cestu do krytu balili čisté košile. Naštěstí se podařilo vyjednáváním mezi dvěma tehdejšími velmocemi konflikt zažehnat a kryt nemusel být nakonec nikdy použit – byl udržován v pohotovostním režimu až do roku 1994, kdy byl jeho provoz definitivně ukončen. Zachovalý kryt je nyní plný původních artefaktů, dnes padesát let starých, a jeho návštěva tak skýtá zcela výjimečný zážitek.

 

Vodu radši nepijte…

Míjím maketu bomby a procházím dlouhým vstupním tunelem. Celá stavba měla vydržet atomový výbuch o síle až 5 megatun ve vzdálenosti delší než dva kilometry. Pokud by byl při explozi přístupový tunel zničen, možnost opuštění krytu poskytovaly dvě únikové šachty. Každá z nich byla kvůli ochraně před radiací vyplněná 15 tunami štěrku: v případě nutnosti použití šachet by se štěrk nejdřív vysypal do prázdné jímky pod šachtou a teprve pak by se dalo vylézt na povrch.

U vchodu dostávám plánek krytu a jedinou instrukci: „Radši nepijte vodu z pítek, měla by být sice nezávadná, ale v systému je už čtyřicet let a nevíme, co to s ní udělalo.“

Kryt je vybaven vzduchovými filtry, disponuje vlastním zdrojem elektřiny a rozkládá se na čtyřech podzemních patrech. Jedná se o značně rozlehlý komplex, a ačkoliv tu a tam narazíte i na další návštěvníky a návštěvnice, většinu času budete podzemními chodbami a místnostmi bloudit sami, což umocňuje fantastickou atmosféru místa.

 

…a radioaktivitu si prosím osprchujte

Po vstupu do samotného krytu je třeba nejprve projít dvěma sprchami určenými k odstranění radiace: první sprcha sloužící na omytí oblečení a všech věcí, druhá pro sprchování v nahém stavu. Veškeré věci přinesené zvenku musely být uloženy – dovnitř se nesmělo přinést vůbec nic, aby se zabránilo průniku radiace do chráněných prostor krytu. Veškeré oblečení a jiné potřeby by každý nafasoval erární.

Výletem po jednotlivých patrech krytu lze kromě běžných pánských a dámských obytných místností navštívit kanceláře ministrů a premiéra, přednáškovou a jednací místnost, nebo různé druhy telekomunikačních místností – například komunikační centrum, které mělo za úkol přijímat a odesílat zprávy, distribuovat je kompetentním osobám v rámci krytu a také řešit šifrování zpráv. V krytu je taky rozhlasové studio, které mělo zajišťovat rozhlasové vysílání na povrch země a informovat o aktuálním dění, pokud by se tedy vládě ukryté pod zemí podařilo mít dostatek informací.

Součástí komplexu je i obrovský trezor kanadské banky, kam měly náklaďáky v případě ohrožení zavézt kanadské rezervy zlata. K tomu sice nikdy nedošlo, ale v době výše zmíněné kubánské krize už byly zahájeny přípravy na převoz.

 

Nemocnice-in-the-box

Bezesporu zajímavá je i řada zdejších zdravotnických zařízení: je tu nemocnice, zubařská ordinace a taky psychiatrické oddělení pro ty, kdo nezvládnou šok z toho, co se stalo venku. Z jedné z mnoha výstav se lze dozvědět o polních nemocnicích, které byly pro případ katastrofy připravené v běžných přepravních kontejnerech, aby se daly snadno přepravit vlakem, kamionem nebo letadlem. Každý kontejner obsahoval kompletní celou nemocnici s kapacitou 200 lůžek. Jako první byla v kontejneru umístěná bedna nazvaná „open first“ – ta obsahovala návod, jak špitál sestavit a uvést do provozu, a taky potřebné nářadí. Rozložené zařízení mělo k dispozici mimo jiné rentgen, laboratoř, lékárnu či vybavení pro resuscitaci. A bez vnějšího zásobování mohla nemocnice i při plné kapacitě plně fungovat sedm dní.

Součástí krytu byla i jídelna a bar pro volný čas – ovšem nealkoholický. Jedna z výstav pak obsahuje dobové předměty inspirované jadernou hrozbou, jako třeba karetní hru Nuclear War nebo stolní hru Cold War. A stejně jako ve východním bloku, i v Kanadě vydávali informační letáky o tom, jak se má rodina připravit na přežití jaderného výbuchu.

 

Kdo přežije, vyhraje

Diefenbakerův kryt je naprostá „bomba“. Všechno si podrobně prohlédnout a pročíst by mohlo zabrat celý den. Trochu zrychluju, jelikož se blíží zavírací hodina, ale přesto mě při čtení textů na výstavách upoutá jeden společný prvek: na všech informačních panelech je zdůrazňováno, že kryt byl nezbytný pro zajištění chodu země v případě jaderné války. Pokud měla tehdejší vláda opravdu strach z takové katastrofy, je pochopitelné, že se chtěla nějak pojistit. Výstavba bunkru byla ve své době kontroverzní kvůli vyvlastňování pozemků. Ještě větší kontroverze bunkru mohla ale spočívat v tom, že měl zachránit pouze životy funkcionářů, nikoliv civilistů. Zajímavé je, že všichni, kdo měli v případě poplachu do krytu přístup, byli předem jmenovitě stanoveni, a tito lidé včetně samotného premiéra měli přísně zakázáno brát do krytu své rodinné příslušníky nebo přátele. O tom, co by se stalo v „ostrém“ provozu, můžeme naštěstí jenom spekulovat.

, , , , ,

  1. Zatím žádné komentáře.
(nebude zveřejněn)