Díl 10.: Vermont: na důchod takřka ideální (+FOTO)

Go West!

Opouštíme nadobro Boston a vyrážíme na západ. Začíná náš road trip! Cestou ještě kupujeme různé potřeby pro život v autě i přírodě: nabíječku do auta, cestovní vařič a bombu, širokou izolační pásku a podobně. V západním cípu státu Massachusetts chytáme déšť a stejně jako ještě stokrát potom i internet na parkovišti u McDonald’s. Díky zjištěným informacím a troše štěstí se trefujeme na začátek stezky vedoucí na horu Greylock Mountain. Stanujeme v lese a druhý den šplháme strmou stezkou nazvanou Thunderbolt na vrchol. Parádní výhled na obec Adams a zalesněné okolí vydrží asi 10 minut, než husté mraky a mlhy zdůvodní název hory. V zimních bundách se velkým šusem vracíme pod kopec.

Zelengora

Jedeme na sever do státu Vermont, který nemá skoro žádná města, zato samé lesy a motto „Green Mountain State“. Většina států Států má na hlavních příjezdech umístěná uvítací centra, kde se můžete na leccos zeptat a naložit si kupu letáků. To vermontské nedaleko Benningtonu je fascinující zejména svou polohou. Zdejším dopravním inženýrům zřejmě šouplo, jelikož infocentrum umístili doprostřed křižovatky dvou dálnic a obehnali nespočtem různě propojených nadjezdů a podjezdů. Pokud ale trefíte na správnou příjezdovou cestu, dostanete nejen grátis kávu, ale i ochotně barevně nakopírované mapy té části Zelených hor, kam se zrovna chystáte na vandr.

V okolí Benningtonu obdivujeme krásné dřevěné kryté mosty převážně z 19. století. Mosty se zastřešovaly za účelem prodloužení životnosti dřevěné konstrukce, a bočnice zase pomáhaly eliminovat riziko pádu dopravních zvířat do vodotečí. Nedaleko jednoho z mostů vidíme chlápka, jak trénuje házení lasem. A jde mu to.

I přes postupující odpoledne chceme ještě stihnout výstup na Harmon Hill. Cesta tam i zpět má zabrat 3-4 hodiny, takže spěcháme a v očekávání padající tmy bereme čelovky s sebou. Kromě výhledu na okolní lesy nás na vrcholu odměňuje romantický rozcestník Appalachian Trail s destinacemi vzdálenými stovky mil. Apalačská stezka (čte se „apalíšn“, nikoliv „apalačian“, jak jsme se dozvěděli) spojuje státy Georgia a Maine. V přihrádce pod rozcestníkem objevujeme sešit na vzkazy, kde si zejména ti, kdo jdou celou vzdálenost 3500 kilometrů, vyměňují zkušenosti a rady. Zpátky dole jsme už po dvou hodinách a ještě za světla.

Bivak v autě i v lese

Usuzujeme, že parkoviště na místě, kde stezka křižuje silnici č. 9, bude ideální místo pro naše první přespání v autě. Nožem porcujeme látkové závěsy nevalné barvy tak, aby pasovaly přesně na okna, a zjišťujeme, že šetřit na lepicí pásce (duct tape) se nevyplatilo – moc nedrží. Zakrýt všechna okna od auta je práce na víc než hodinu! Později jsme tuto techniku vypilovali k dokonalosti a závodnímu času pod deset minut. Zcela poklidně jsme přenocovali.

Ráno zjišťujeme, že nám chybí malý červený batoh. Nacházíme ho v infocentru na stejném místě, kde jsme jej včera položili. „I was thinking – unattended luggage, should I be afraid?“ vtipně glosuje ztrátu a nález zaměstnankyně.

Vyrážíme na dvoudenní výlet Zelenými horami po trase nazvané West Ridge Loop. První polovinu z dvaadvaceti mil jdeme na sever po Appalachian Trail, zpátky pak po vedlejším hřebeni. Za celý den cesty listnatým a kamenitým lesem potkáváme jen tři lidi a jednu místní užovku. Na vrcholku Glastenbury Mountain (3148 stop nad mořem, tedy o něco méně, než kopec Nad Kršlí v Beskydech) leží poslední kupička sněhu a nad ní se tyčí vyhlídková věž, z níž si lze ověřit skvělou domněnku, že se na všechny strany rozkládají obrovské lesy. Diskutujeme choroše, kdy jsou měkké a kdy ztvrdnou. Nevíte někdo? Stanujeme na pódiu dřevěného přístřešku k tomu určeném a před spaním nám zpívá pták, jenž se marně snaží vzpomenout na nějakou písničku. Druhý den přecházíme Bald Mountain, kde se půda změnila v písčitou a porosty v jehličnaté, a z ní do údolí na cestu obšancovanou domy s obrovskými pozemky a výraznými nápisy „no trespassing“ a „keep off“.

Zpět v Benningtonu završujeme výlet návštěvou super stylového kulatého kovového pojízdného „dineru“ ze 70. let s mini-jukeboxy a hlasitými a sympatickými číšnicemi, které co chvíli chodí dolívat kávu. Ani v zapadákově se nediví veganství a bez problémů servírují rostlinný burger a sofistikované jídlo z šitake hub a brokolice. Kdyby večeře nevyšla na deset dolarů, chodil bych poslušně třikrát denně.

Přírodu podrželi pracháči

Jedeme po vyhlídkové vedlejší silnici a prohlížíme si roztomilý venkov bez viditelného zemědělství, zato s nabídkami javorového sirupu a piva. Vermont má totiž v USA nejvíc malých pivovarů na hlavu. Míříme na rychlou návštěvu národního historického parku Marsh-Billings-Rockefeller, kde se chceme dozvědět víc o historii ochranářství v USA. Pompézní prázdný kinosál se vyznačuje tím, že nejede obraz, ale ochotný personál nám pouští dokumentární film na televizi.

Začátkem druhé poloviny 19. století, kdy vzdělanec George Perkins Marsh přišel s prvními idejemi o nutnosti ochrany přírody, bylo ve Vermontu vykáceno už před 60 procent lesů. Naštěstí měl George mocné spojence: právník a finančník Frederick Billings nejen nakoupil obrovské pozemky pro opětovné zalesnění, ale díky dobrým konexím ve vysoké politice lobboval za vytvoření chráněných území. Laurance z klanu magnátů Rockefellerů pak napovídal mnoha americkým prezidentům a byl se svou lobby hybatelem vytvoření celé řady národních parků v USA.

Po krátké procházce spíše kulturní krajinou Marsh-Billings-Rockefeller parku míříme na sever do Burlingtonu.

S každým dalším pivem zachraňujeme Zemi

Trochu zápolíme s hledáním místa na spaní u jezera Champlain, jehož okolí je dost hustě osídlené. Na jedno námi vyhlídnuté místo přijíždí parta bláznivých rybářů rozdělávat ohně. Sotva plácek s rybáři opouštíme, přijíždí je zpacifikovat vozidlo s majákem na střeše. Po docela dlouhém hledání spokojeně spíme uprostřed jezera, na vyhlídkovém parkovišti na mostě. Abychom neměli pocit, že jsme ujeli moc velkou vzdálenost a málo toho viděli, nemůžeme vynechat prohlídku pivovaru Magic Hat v Burlingtonu. Ta je zahájena skvělou ochutnávkou osmi druhů zde produkovaných piv, od řídkého amer-piva bez znatelné chuti až po vynikající double IPA, jejíž hořkostí byste mohli vymítat slimáky ze záhonů. Samotná prohlídka pivovaru je spíš vtipná, provaděčka o všem říká „awesome“, „cool“ a několikrát zazní i „get excited!“ Kromě pokusu s česnekovým pivem, jež se na trhu bez velkého překvapení neujalo, potěší pivovar Magic Hat i snahou o energetickou efektivnost svého provozu a zpracováváním bioodpadu v bioplynové stanici. Na odiv to dává plakátem s hyperbolickým sloganem „Saving the Earth One Beer at a Time“.

Loučíme se s jezerem Champlain na pláži v Alburg Dunes State Parku, kde plaveme, jíme tofu a nahráváme zvuky ptactva. Příští zastávka Kanada!