Myši kvičí (románový seriál)

Díl 32.: Šlamastyka v archivu

S plátěným sáčkem v náručí jsme vytančili z Krasohradu. „Dyť to chutná jako mejdlo,“ pronesl jsem u prvního a posledního sousta zeleného plodu. „Šmankote, nech to! To je naše zatoulaný vovoce!“ zatarmazila mě Kukačka. „Však to byl jenom takovej frcek…“ omluvně jsem zašuměl a raději převedl řeč stranou: „Tak kdepak najdeme pořádný cambus?“ Ale snaha navázat na nedávné […]

Žádné komentáře

Díl 31.: Krasohrad

„Jedém z kopce, plecháči!“ držel si kšiltovku Kill Bill, zatímco jsme si to hasili na motokole směrem ke krasohradu. Kukačka se přes prasklé sklíčko mých slunečních brýlí zahleděla směrem k nebi a pronesla svým typickým kouzelnickým hlasem: „Slnko robí frky. Skoky do tmy. Márno šedivá!“ V tu chvíli se nad krasohradem přísně zahřmělo a vypadalo to na další […]

Žádné komentáře

Díl 30.: Dance or die

V náručí jsem třímal öbrovskou kysnu. „Že tě kissnu?“ napadla mě prostopášná slovní hříčka, kterou jsem si raději nechal pro sebe. Mí souputníci a souputnice už měli velký hlad. Zašli jsme do nedalekého fast-foodu Funky Fish a naporoučeli si. Polévka Prasete Klause byla tak dobrá, že si jí vylil do klína. Na tarielku mu ale […]

Žádné komentáře

Díl 29.: Hrad

Rádoby nepozorováni jsme propluli postranní brankou a páternosterem vystoupali až do vstupní haly oné zdánlivě opuštěné kameninové stavby. „Takovouhle návštěvu bych tady opravdu, ale opravdu nečekal,“ s úsměvem pronesl zlý panovník hlasem přeslazeným tak, jako když si pomatenec zalije drcené homole fruktózy medem a rozmixuje je ve šlehačkovači s vápnem bělenou sacharózou a plnou džezvou […]

Žádné komentáře

Díl 28.: Show must go on

Otevřel jsem hnisající oko a zalehlé ucho rovnou do debaty a matně si vybavil, že mě nakonec oživili lektvarem nejistého složení, v němž ovšem dozajista nechyběla opařená čača a blahoslavený med prolhaných zakavkazských včel s hranatými sosáky. Sotva jsem spatřil, že Kukačka nevypadá už ani moc vlkodlakovitě, rozhostil se mýtinkou nebývalý klid a snad i náznak humoru. […]

Žádné komentáře

Díl 27.: Cesta do nebe

„Konečně jsme spolu sami,“ tiše pronesla Kukačka nakřápnutým hlasem k mé tělesné schránce ležící bezvládně jednou nohou v kalamáři petrolejově oranžového inkoustu z brouků a pavouků a s hlavou v celým vesmíru s mouchou v uchu. Anděl v nás se co chvíli ztrácel v černobílém zrnění a i kdybych snad měl takovou možnost, ani jsem si nebyl jist, jestli kopnout do […]

Žádné komentáře

Díl 26.: Virus

„To už nikdy nikdo neslepí!“ vykřikl zkusmo a skoro vesele Kill Bill. „Drž píču!“ zařval na něj brunátně jinak vždy stoický Prase Klaus a neuvěřitelná míra jeho afektované sprostoty v tuhle chvíli všechny čtenáře tak překvapila, až jim bylo trochu trapně i za něj a zároveň jim po zádech přejel podivný, ale opravdu podivný sjezdař. Krůpěje […]

Žádné komentáře

Díl 25.: Střípky

Ucítil, nebo uslyšel jsem lehký slastný povzdech? Čí byl? Ve své něžnosti drsný hlas Kukačky promlouval tiché fráze v neznámé řeči. Nepravidelný tep zklidňoval mou mysl a v blížící se nepřítomnosti přinášel obrazy, jejichž výměna za pořádný krajíc institucionalizovaného vzdělání by byla pošetilá jako pouštní hyena pruhovaná krhavá, která i se svými bodlinami na zubech zkouší nafukovat […]

Žádné komentáře

Díl 24.: Duna

Černě ohořelé a šedě ohnilé pahýly dřevin, mezi nimiž tu a tam z bažin jakoby lehce čněly nápadné betonové kolosy ve tvaru beranidel, lemovaly naše propadávající se kroky až příliš dlouho. Ten kopec šedobílého písku nám přišel zprvu neuvěřitelný. Kill Bill byl celý nervés, protože jsme už dávno nikoho nepotkali a on se proto nemohl představit […]

Žádné komentáře

Díl 23.: Město bludných duší

Kolem nás se rozprskla kulička sněžného prachu a zase jsme stáli před tou zakletou pasáží. Všechno vypadalo jako kdysi, ještě před útokem didaktických transformací, který se stal Kukačce div ne osudným. „Co teď? Měli bychom zkusit někde zdulit alespoň jeden z těch pěti artefaktů,“ velmi věcně načala debatu Kikimorinka. „Show me love, baby! Pronájem kobyly […]

Žádné komentáře