Literární tvorba

Díl 32.: Šlamastyka v archivu

S plátěným sáčkem v náručí jsme vytančili z Krasohradu. „Dyť to chutná jako mejdlo,“ pronesl jsem u prvního a posledního sousta zeleného plodu. „Šmankote, nech to! To je naše zatoulaný vovoce!“ zatarmazila mě Kukačka. „Však to byl jenom takovej frcek…“ omluvně jsem zašuměl a raději převedl řeč stranou: „Tak kdepak najdeme pořádný cambus?“ Ale snaha navázat na nedávné […]

Žádné komentáře

Díl 31.: Krasohrad

„Jedém z kopce, plecháči!“ držel si kšiltovku Kill Bill, zatímco jsme si to hasili na motokole směrem ke krasohradu. Kukačka se přes prasklé sklíčko mých slunečních brýlí zahleděla směrem k nebi a pronesla svým typickým kouzelnickým hlasem: „Slnko robí frky. Skoky do tmy. Márno šedivá!“ V tu chvíli se nad krasohradem přísně zahřmělo a vypadalo to na další […]

Žádné komentáře

Díl 30.: Dance or die

V náručí jsem třímal öbrovskou kysnu. „Že tě kissnu?“ napadla mě prostopášná slovní hříčka, kterou jsem si raději nechal pro sebe. Mí souputníci a souputnice už měli velký hlad. Zašli jsme do nedalekého fast-foodu Funky Fish a naporoučeli si. Polévka Prasete Klause byla tak dobrá, že si jí vylil do klína. Na tarielku mu ale […]

Žádné komentáře

Sestřičko

V skleněným slunci / po probdělý noci (…)

Žádné komentáře

Sen o jedné chvíli II.

Když v dáli sílí / touhy / mnoho dní / a vlády střílí / bohy / východní (…)

Žádné komentáře

Poslední návštěva strýčka Ho Či Mina v SSSR

Srdcervoucí příběh ze života jednoho velkého státníka

, , ,

Žádné komentáře

Díl 29.: Hrad

Rádoby nepozorováni jsme propluli postranní brankou a páternosterem vystoupali až do vstupní haly oné zdánlivě opuštěné kameninové stavby. „Takovouhle návštěvu bych tady opravdu, ale opravdu nečekal,“ s úsměvem pronesl zlý panovník hlasem přeslazeným tak, jako když si pomatenec zalije drcené homole fruktózy medem a rozmixuje je ve šlehačkovači s vápnem bělenou sacharózou a plnou džezvou […]

Žádné komentáře

Díl 28.: Show must go on

Otevřel jsem hnisající oko a zalehlé ucho rovnou do debaty a matně si vybavil, že mě nakonec oživili lektvarem nejistého složení, v němž ovšem dozajista nechyběla opařená čača a blahoslavený med prolhaných zakavkazských včel s hranatými sosáky. Sotva jsem spatřil, že Kukačka nevypadá už ani moc vlkodlakovitě, rozhostil se mýtinkou nebývalý klid a snad i náznak humoru. […]

Žádné komentáře

Sen o jedné chvíli

Když moře šumí / tiše / po ránu / a za zdí duní / verše / koránu (…)

Žádné komentáře

Díl 27.: Cesta do nebe

„Konečně jsme spolu sami,“ tiše pronesla Kukačka nakřápnutým hlasem k mé tělesné schránce ležící bezvládně jednou nohou v kalamáři petrolejově oranžového inkoustu z brouků a pavouků a s hlavou v celým vesmíru s mouchou v uchu. Anděl v nás se co chvíli ztrácel v černobílém zrnění a i kdybych snad měl takovou možnost, ani jsem si nebyl jist, jestli kopnout do […]

Žádné komentáře